I Want /Freddie Mercury/

I Want - 1/2

Zase jsem čekala já na Freddieho. Ani jeden z nás nechodil na čas, když jsme se měli sejít v osm, znamenalo to v devět plus patnáctiminutové zpoždění aspoň jednoho z nás. Ale tohle už byla věčnost. Své čekání jsem si aspoň zpříjemnila flirtováním s nějakým chlapem u baru, který mi právě poslal 2. drink se vzkazem, jestli jsem tu dnes sama. Zrovna, když jsem se chtěla zvednout a jít si k němu
přisednout, se objevil Freddie."Promiň, mám zpoždění, byla hrozná zácpa." Dal mi přátelskou pusu na tvář a sedl si naproti mně. Podívala jsem se k baru, ten chlápek měl na obličeji pohled, jako kdyby říkal: Rovnou si mohla říct, že na někoho čekáš. Já jsem se jen usmála a mrkla na něj. Freddie se otočil směrem, jakým jsem se dívala."Jak se má George? Ještě nemá v jeho letech potíže s erekcí?" zašklebil se Freddie.
"Je mu 35, Freddie. Navíc, je to od tebe trošku pokrytecký nemyslíš? Není tamhle to Caroline?" Ukázala jsem na nějakou stařenku s holí.
"Ne, ale myslím, že je to dcerka toho chlapa u baru, nemyslíš?" povytáhl obočí. "Já myslel, že vám to s Georgem klape...""Vlastně jsme se včera rozešli." Trošku se mu zablesklo v očích, nechápala jsem proč, ani ho neznal. "Měsíc, není to tvůj nejdelší vztah?" zeptal se a měl na tváři úšklebek."Víš, vážně chci zůstat s mužem po tom, co to začne být vážnější...ale už je to prostě nuda. Stereotyp. Všechno je pak stejné. Nesnáším to.""Možná bys mohla zkusit chodit s někým v tvém věku.""A tohle mi vážně radíš ty?" smála jsem se. "Ale prosím tě, děláš, jako kdyby si nevěděla jak všechno doopravdy je. I ty se někdy nechováš nejlíp.""A jak?""Zlatokopka. Nejspíš si se s ním rozešla, protože ti přestal dávat, to co si chtěla." Nevypadalo to, že to myslel nějak vážně, ale docela mě to ranilo."Ty mě přece znáš mě nejlíp, Freddie," řekla jsem chladně a odebrala se za chlápkem k baru. Freddie vypadal, že mě chtěl zastavit, ale pak jenom zakroutil hlavou a nic neřekl. Usmála jsem na toho chlapa, mohlo mu být něco kolem třiceti. Ani jsem se mu nepředstavila, prostě jsem ho odtáhla na
záchody, vyspala se s ním."Řekneš mi aspoň tvé jméno?" zeptal se, když jsem si po tom upravovala šaty."To ho potřebuješ do nějakého seznamu nebo, co?" řekla jsem naštvaně. Nemohl za to, že jsem byla naštvaná, mohl za to Freddie. Zase. Poslední dobou mezi námi pořád vyvolává hádky.
"Díky za drinky," rozloučila jsem se s ním a šla domů. Byla půlnoc, takže jsem si šla rovnou lehnout do postele. Když bylo něco kolem 3, vzbudilo mě bušení na dveře a zvonění zvonku. Kdo, to sakra může být?! Nehodlala jsem se zvednout a jít otevřít, ale když to neustávalo, neměla jsem na vybranou. Otevřela jsem dveře a za nimi stál Freddie."Co tu děláš!? Jsou tři ráno!""Myslel jsem, že si s tím chlapem," řekl zničeně."Jsi opilý, Freddie." Nebyla to otázka, moc střízlivě nevypal.
"Cestou sem, jsem stihnul vystřízlivět. Chci se ti omluvit, za to jaký jsem kretén.""Ale prosím tě, je skvělý, že mam tak upřímného kamaráda." Trošku v něm trhlo, když jsem to říkala. Vešel dovnitř, takže jsem udělala krok dozadu. On se ke mně, ale pořád přibližoval,
takže jsem se už opírala o protější zeď a jeho obličej byl hrozně blízko tomu mému."Co to děláš?" zašeptala jsem. Přitiskl se ke mně a začal mě líbat."Nedělám nic," řekl mezi polibky. "Freddie si opilý..." Zajížděl mi rukou pod tričko. Najednou mi proběhlo hlavou to, jak moc by tohle zasáhlo naše přátelství a to, že já jsem tohle opravdu chtěla a chtěla jsem, aby mezi námi bylo víc než to, ale pro něj by to byl jen další úlet a myslel by si, že to samé je to pro mě. Prudce jsem ho od sebe odstrčila."Přestaň Freddie, já tohle nechci!" Do očí se mi draly slzy. "Proč mi tohle děláš?" zeptala jsem se a po tváři mi stékala první slza. Chvilku neodpovídal a vypadalo to, jako kdyby přemýšlel o odpovědi. "Protože tě miluju," řekl najednou."Cože?" řekla jsem nevěřícně."Miluju tě." Stála jsem nehybně na místě a absolutně nevěděla, jak reagovat."Zapomeň, že jsem něco řekl," řekl naštvaně a odešel z mého bytu.