Pochod smrti

Vzpomínky, bolest a strach

Malá dívka kráčela troskami jejího města. Všude jen strach, bolest a utrpení. Lidská chamtivost zanechává hrůzné následky. Dívka kráčela dál, kráčela dál kalužemi krve a troskami lidských těl, zvířat i budov. Kráčela až na pokraj mrtvého města. Sama. Nikdo jiný tu není než jen ona sama. Čistá duše naplněná nenávistí, smutkem a strachem. Dívka se ohlédla. Dívala se na místo, kterému kdysi říkala domov. Místo kam nyní ani slunce nezažehne své paprsky. Jen temnota. Ani hvězdy se na nebi neukázaly. Vše zahaleno černou tmou. Celý její život, celá její víra ... vše zmizelo v jediném okamžiku. "Proč?" šeptala dívka do vanoucího větru se slzami v očích. Dívka se podívala k nebi a natáhla ruku. "Proč?" zašeptala znovu. Dívka nevěděla jestli žije a nebo už je po smrti. Necítila. Nezbylo tu nic. Ani les, který byl nedaleko nešuměl, ptáci nezpívali. Jen vítr. Vítr, který pomalu odnášel zbytky vzpomínek a prachu. Dívka šla dál. Došla až na samotných konec jejího světa. Usmála se a do větru zašeptala něžné "Omlouvám se." Dívka zavřela oči a pomalu padala z útesu do nemilordných vln plačícího moře. Dívka ukončila svůj pochod smrti ...

Doufám, že se vám to alespoň trošku líbilo a moc jsem vás nerozbrečela :) Je to jen krátký příběh, který vzniknul z mojí nálady na konec jednoho anime :)