Perfektní Rozchod

Prosinec

Sam
„A proto říkám, vždycky mějte u sebe nouzovou sklenici Nutelly,“ dokončil jsem svou historku.
„A máš ji teď u sebe?“ zeptala se Winter.
„Jo. Mám ji v tašce u skříněk.“
Chvíli bylo ticho.
Megan se opravdu snažila vymyslet něco co by mohlo říct mezitím co Rick byl celý rudý a vypadal jako kdyby se nemohl nadechnout.
Možná má otravu alkoholu.
Táta mě nepřetržitě strašil otravou alkoholem, takže tohle byla první myšlenka co mě napadla k situaci.
Má druhá myšlenka byla: že má první myšlenka je kravina, jelikož jsme byli na školním plese a nikde nepodával se alkohol. I tak jsem se pro jistotu zeptal „Jsi v pořádku?“
Rick vypadal jako kdyby mi chystal odpovědět, ale místo toho se jen hlasitě rozesmál.
Dámy (Winter a Morgan) a já jsme se něj zmateně dívali.
„Bože Same. Ty jseš takový debil.“ vyhrkl bez dechu, když se přestal smát. A pak se zase rozesmál.
Už jsem věděl přesně čemu se směje, tomu jak melu blbosti před lidmi, kteří se mi líbí.
Winter musí myslet, že jsem fakt debil.
Víc než debil, dvojitý debil.
Ani nevím, proč jsem začínal s mojí historkou o tom jak se na mě jeden pracovník v knihovně jménem Joey naštval, protože jsem omylem shodil všechny knihy. Jelikož jsem byl těsně před tím v obchodě a panikařil, nenapadlo mě nic jiného než Joeyovi darovat Nutelu.
Už si vzpomínám proč.
Protože jsem chtěl zabránit trapnému tichu, které nastává zrovna teď.
Myslel jsem si, že když řeknu já historku ostatní nějakou poví taky.
To se bohužel nestalo.
„Co kdyby jste šli spolu na parket?" zadoufala pochvíli Morgan nahlas.
"Radši zůstanu tady, ale vy klidně běžte." navrhla Winter a napila se punče.
Asi se jí taky ještě nechtělo tančit.
Rick vypadal nadšeně, že má konečně povolení si zatančit se svou holkou: Morgan, ale ona pořád váhala. Tázavě se na mě podívala, protože chtěla moje požehnání.
Zrádci. Měli jsme plán, plánoval jsem celé týdny jak zimní ples proběhne oni souhlasili.
Sice ne moc radostně, ale souhlasili.
Nedošli jsme ani k prvnímu kroku: Zůstat jako parta pospolu dokud nezačneme tančit a to už chtějí skončit?
Prosím Morgan, hlavně mě neopouštěj! Ty víš jak to jinak dopadá, minule, když jsem zůstal s holkou co se mi líbí o samotě - půl hodiny mluvil o kanalizaci.
Místo toho povídám velkorysé „Jasně, běžte si to užít," Očima jsem, ale vysílal signály, které naznačovaly o opaku.
Při mé smůle si nebyly zaznamenány Morgan, ale Rickem. Odpověděl na ně svým mírně nadzvednutým obočím a sarkastickým úsměvem.
Ten jeho úsměv jsem dobře znal, buď to znamenalo Poraď si sám srabotko a nebo Máš rozeplý poklopec.
Na těch kalhotech co mám dneska žádný poklopec nebyl, takže to muselo znamenat to první.
Upřímně nevím co je z těch dvou možností horší.
Zatímco šťastný páreček odtančil pryč, budovali jsme se si s Winter další kolo trapného ticha.
Už jsme nebyli parta trapáku stojící u zdi na plese, byli jsme s Winter sami.
To je docela blbý, protože já neumím konverzovat s lidmi, které zas tak dobře neznám.
Nikdo z nás dvou nepromluvil a to už uběhlo asi patnáct minut od té doby co odešli.
„Chceš si zatančit?“ přerušila ticho Winter, když dopila punč.
„Chceš si ty zatančit?" opáčil jsem se.
Ušklíbla se „Ani moc ne. Ale jestli ty chceš...“
„Ne to je v poho.“
Ticho.
Měl jsem říct, že si zatančit chci. Bylo by to lepší než pozorování lidí jak tančí.
„Tak co budem dělat?“ zeptal jsem se po chvíli.
Podívala se na nahoru jako kdyby přemýšlela a pak veselé povídá „Kde, máš tu Nutelu?"
Tohle jsem nečekal.To jako budem jíst Nutelu na školním plese?
Když tak o tom přemýšlím není to zas tak špatný nápad.
„Mám ji ve skříňce, ale nemám sebou nic s čím to můžeme jíst.“
„Já mám ve skříňce krekry. Sice to není ideální, ale vystačíme si.“ řekla, popadla mě za ruku a táhla mě pryč z místnosti.
Ona mě držela za ruku.
Bylo to docela fajn. Až na to, že se mi asi ta ruka hodně potila.
Srdce mi začalo tlouct tak hlasitě, že jsem se nemohl soustředit na nic jiného.
Ale ne, možná to zase přichází.
A vůbec, není to proti pravidlům držet někoho za ruku pokud to není tvůj kamarád nebo tvůj partner?
Winter, ale nevypadala jako člověk koho pravidla společenského chování zajímal. Dobrým příkladem toho bylo, že jsme byli na plese a ona na sobě má žluté tričko, které ji bylo moc velké a tepláky.
Sice tohle nebyl nějaký nóbl ples kde si všichni oblékli dlouhé šaty a oblek, ale tepláky?
Vážně?
Naproti chodby šel Greg „Čus.“ pozdravil.
„Ahoj.“
Pak hodil pohled na naše propojené ruce, na obličeji se mu mihlo pochopení a řekl „Hodně štěstí," mrkl na mě.
Jeho akt mě znervóznil.
Asi si myslel, že jdeme někam kde mužem se spolu můžeme vyspat nebo něco podobného, takže jsem nevěděl jak reagovat.
Doufám že jsem nezrudl.
„Děkuji, tobě taky,“ odpověděla Winter veselé.
Uchechtnul jsem si proti své vůli.

Zrovna jsem zamykal skříňku, když Winter zaklela „Zatraceně.“
Otočil jsem se na ni "Co se děje?“
„Krekry, jsem zapomněla ve hudební učebně."
Chtěl říct ať na to kašle, dáme si Nutelu bez krekrů, ale ona prohlásila s povzdechem „Tak jdem do třídy.“
Cože?
Do tříd chodit nemůžeme, je to přísně zakázáno během plesu, protože tam není žádný dozor. Kdyby nás tam někdo přistihl, mohl by to být velký problém. Což by mohlo ohrozit moje přijetí na vysokou na kterou jdu už příští rok.
„Nebo můžeme jít zpátky na ples a sníst Nutelu bez krekrů," navrhl jsem jemně.
Winter protočila oči a odešla směrem ke schodům, které vedly do druhého patra.
Vyběhl jsem za ní „Winter, víš, že se to nesmí?“
Jen se zatvářila otráveně a vstoupila na schody.
Co mám dělat? Mám jít s ní?
Táta mi vždycky říkal, že nesmím nechat jít holku nikam samotnou, prý že je to nebezpečné.
Pohlédl jsem na Winter z boku. Pomalá chůze, hrdý postoj a nebojácný výraz.
Došel jsem k závěru, že to bude nebezpečné spíš pro mě než pro tuhle holku.
”Tak čau, setkáme se v šatně," řekl jsem a otočil se připravený sestoupit ze schodů.
„Ne tak rychle," ozvalo se za mnou. „Jdeš se mnou," řekla Winter a popadla mě za ruku.
Zatraceně. Jak mám bojovat s tímhle?Nijak, prostě jsem to vzdal.
„Tak jo, ale bude to rychle,“ smlouval jsem.
„Jako jízda na dinosaurovi," zazpívala.
Trochu jsem se zasmál, tohle bylo hodně kreativní přirovnání.
Na chodbě a ve třídě nikdo nebyl, samozřejmě, že ne.
„Rychle to vem a pak jdem,“ zašeptal jsem.
Winter se zasmála „Proč šeptaš?“a popadla krekry.
„Ani nevím, asi kvů-“
”Buď z ticha," přerušila mě Winter s lechce ustrašeným výrazem.
„Proč teď šeptaš ty?“ zeptal jsem se podezíravě.
Winter si dala prst na rty.
Takže teď se najednou paní Porušovatelka Pravidel bojí?
Chystal jsem se jí na to upozornit, když v tom jsem to taky slyšel.
Kroky.
A vedly přímo do naší třídy.
Vykulil jsem vystrašeně oči.
Co teď?
Co teď?
Co teď?
Někdo se přibližoval.
Bylo to asi více než jeden člověk.
O to hůř.
Co budeme dělat?
Winter neváhala, otevřela skříň a zatáhla mě do ní.
Pomohl jsem ji skříň zavřít.
Můj mozek pořád nemohl vstřebat tu informaci, že jsem seděl natlačený ve skříni pro podsedáky s holkou, která se mi líbila - Winter Mattewsovou.
Ale mohl jsem být vděčný, že v té skříni byli podsedáky a ne třeba oštěpy s kterými jsme někdy házeli v hodině tělocviku.
Slyšel jsem jak se klika dveří pohla.
Winter ztuhla.
Já asi taky.
Někdo vcházel do místnosti.

Ahojte lidi, děkuji moc za přečteni první kapitoly knihy. Děkuji moc, moc, moc. Pokud se Vám to líbilo, byla bych hrozně vděčná za hvězdičku.

Nevím moc co říct, ale zdá se mi, že tahle poznámka autora je moc krátka a ve všech knihách Jak být známý na Wattpadu se psalo, že to čtenáři milujou poznámky autora, protože je to prý osobnější. Uvidíme jestli je to pravda.

S nekonečnou láska The Fairy Strawberry