Phoebe I.

11.

Nadále koukala na nebe ležíc pod houpačkou, zatímco Blair se ho snažila zvednout na nohy. Phoebe ale dál hleděla do nebes, kde žila svůj skutečný život, ten kde byla malý Charlie, jehož největší problém bylo, že na jeho představení nepřijde maminka.

Teď už ale nepřijde nikdy. On už nikdy vystupovat nebude. Nikdy. Jen by se mohlo něco pokazit.

Někdo ho zvedl. Podíval se na osobu. Byl to kluk, mohlo mu být tak jedenáct. Držel ji v náručí a jemně se usmál. ,,Snad jsi v pořádku ne? Kamarádka o tebe má starost, měla bys vstát. Taky...ušpinila sis šatičky. " položil ho na zem a ona na něj jen mlčky koukala.

Blair vypadala jakoby zrovna viděla medvěda. Bleskově Phoebe chytila za ruku a přitáhla k sobě. Charlie kníkl, nečekal takovou rychlost. Kluk se jen zasmál.

,,Příště už zkus nepadat."

Potom odešel a hřiště bylo opět polobrázdné a plné jejich spolužáků. Blair se jí pořád snažila dohnat k tomu, aby si s ní hrála, ale Charlie na to neměl chuť. Měl pocit jakoby možná dostal znovu naději. Jakoby ho zvedl jeho strážný anděl. Zvedl jí a chtěl jí pomoct k lepším zítřkům. Bez toho trápení. Tam kde je maminka.

Tenhle její tranz se vyrušil, jakmile zavrzala branka povolující vstup do hřiště znovu. Přišel Joel. Co jí zase udělá? Zase ho potrestá? Co když něco pokazila? Řekl něco špatně? Netvářil se dobře a to ho znervózňovalo.

Došel až k němu a Blair. ,,Přišel jsem si pro tebe Phoebe, jdeme domů. "

Můj domov je jinde. Blesklo mu hlavou. V tu chvíli měl poprvé za dlohou dobu odvahu zakřičet o pomoc.

Udělal to.

Rozběhl se ze hřiště jak nejrychleji mohl a Joel se rozběhl za ním s předstíraným výrazem strachu a starosti.

Už to může skončit. Musí zrychlit. Tak moc ho bolí nohy. Ty boty. Jsou tak nepohodlné. Zatímco měl náskok sundal si je a hodil za sebe. Utíkal a utíkal. Nevěděl ještě kam.

K mamince, andělovi... Jeho šťastným zítřkům...

Ale to se pokazilo. Poblíž nádraží uklouzl a padal přímo do kolejiště. Těsně na to ho někdo chytil za ruku a strhl k sobě a dál od jedoucího vlaku.

Třásl se a propukla v pláč. Ne proto, že by jí málem srazil vlak, ale že se mu to nepovedlo. Nepovedlo se mu utéct. Nepovedlo se mu zakřičet. Nedokázal ukázat lidem pravdu. A teď doplatí.

,,Phoebe, "

Zvedla hlavu.

,,Jdeme domů"