BRÁNA

Útok s poza brány

Psal se rok 1948 6. června, když se stala událost co mi zničila celý život. Šel jsem po  nové Vůdcově ulici v Berlíně když se přede mnou objevila obří brána vypadala jako kdyby ji postavili ve starověku vypadala impozantně, ale to jsem nevěděl co se stane, najednou se v té bráně objevili lidé jako ze starověku. Používali meče a luky, ale vypadali velmi zdatně, jako-by za sebou měli velice intenzivní trénink. Najednou na nás spustili salvu z luků. Rozeběhli se po celém Berlíně a vraždili bez slitování, byl to hrozný pohled najednou sem slyšel důstojníka Mullera jak zakřičel rozkaz PAL! Nepřátelé padali jako švestky a přitom křičely mg 42. Když zde nebyl ani jeden nepřítel tak jsem zpěchal zpět domů, ale to co jsem viděl nikdy nezapomenu stáli tam dva z těch s poza brány. Vytáhl jsem svého lugera a zmáčkl spoušť, během pár vteřin spadly k zemi. Rychle jsem běžel dovnitř do baráku a na gauči ležela moje sestra, která už nedýchala. Ta zlost to znechucení ten pocit že jsem jí nezachránil se nashromáždil ve mě a já začal brečet byl jsem naštvaný chtěl jsem vzít svou zbraň a zabít se, ale pak jsem si řek že sebevražda nic nevyřeší, řekl jsem si že jí musím pomstít ano to je ono pomsta je jediná cesta jak se zbavit zlosti a bolesti co mně trápila.