Dvě holky a dva osudy

Vyhazov z Kruvalu

pohled Adelaide

"Kurva!!! co jsme to provedli !" zařvu na Niky která se na mě nechápavě otočí. "Právě jsme vytopily ředitelnu" řekla sarkasticky. Museli jsme zdrhat nebo nás chytí. Do téhle doby nás Karkaroff chránil, ale tohle jsme přepískli. Za tohle nás určitě vyhodí.

o 1 hodinu později

"Můžete mi do prdele vysvětlit proč je vytopená ředitelna a půlka chodby? Já vás tady celou dobu kryju, za každý váš průser a vy se mi takhle odvděčíte?"křičel po nás ředitel, který byl zároveň naším strýcem.
"Těžkej život"povzdychli jsme provokativně. Byl tak vytočenej že by nás klidně zabil kdybychom nebyly rodina.
"Já už vás mám po krk. Přejdete do Bradavic. Domluvím to s Brumbálem. A nezajímám mě názor vašeho otce"vyštěkl po nás jako nikdy před tím. Takhle naštvaného jsme ho ještě neviděli.
"To si z nás děláš srandu? Že jo? To je dobrý vtip"bohužel to ale vtip nebyl.

Museli jsme si zabalit. Neodcházelo se nám dobře. Tak komu by jo. Na škole jediný holky, kolem nás samí kluci, no kdo by to nechtěl že jo? Rozloučily jsme se ze všema co k nám měli nejblíže. Bylo to těžký, ale musely jsme. Jako posledního jsem objala mého přítele.
"Doufám že se brzy uvidíme"to bylo to poslední co jsem mu řekla.
"No tak dlouho zase pryč nebudete jak tě znám. Ani né za týden vás vytočenej Brumbál pošle zpátky sem"společně jsme se zasmáli jeho připomínce, ale to už za námi stál Karkaroff.
"Jdeme, před hradem na vás čeká ředitel Bradavic. " Řekl chladně.
Potom co jsme došli před hrad tak tam stál Brumbál ( né asi že?) "chyťte se mě a já vás přemístím" Usmál se na nás.

Pohled nicol

Potom co nás Brumbál přemístil tak nám s adél bylo strašně špatně , Brumbál si toho všiml a jen se uchechtl. "Nebojte to za chvilku přejde, takhle bývá poprvé špatně Každému". Vedl nás tím obřím hradem, těmi chodbami které byli větší než jsme měli my v Kruvalu.

Asi o půl hodiny později

Byli jsme před velkou síní kde nás měl klobouk zařadit do našich kolejí, a strašně moc doufám že nebude adél někde jinde...... Třeba v Nebelvíru.. Fuj. Hnusná představa ale no nic zpátky do reality..
Brumbál nám mezitím řekl že máme počkat před velkou síní, že nás chce uvítat a společně zařadit do kolejí...
Tss.. Už tu stojíme deset minut a furt o nás nic neřekl.... A nebo že by? Ano právě říká naše jména a chce aby jsme vešli, podívám se na adél a ta je celá bílá a trochu se klepe a tak říkám " Neboj adél jsem tu s tebou a navíc tak sama nejdeš, jsme v tom spolu a teď už pojď nebo nás budou mít za krávy"
Usměju se na ní a hned po té Vcházíme do Síně plné studentů a profesorů,, a vidím jednoho pěkného profesora ale nechci na něj zírat a tak se na něj přestanu koukat a slyším jak profesorka řekne moje jméno, přišla jsem blíž a sedla si na stoličku, profesorka myslím McGonagallová... Jo je to ona , mi dá na hlavu nějaký starý ošuntělý klobouk a slysím jak se ten klobouk nahlas rozhoduje kam mě poslat. " Hmm.. Dcera mocného kouzelníka, pozoruhodné..... vtipná, statečná ale i drzá, zlá, nepředvídavá a ví co chce..... Tak je to tedy ZMIJOZEL!!!
Šťastně jsem si došla ke své nové koleji a teď čekala na adél která jak slyšela svoje jméno tak si sedla a klobouk se začal znovu hýbat a hlasitě přemýšlet kam ji zařadí....

Pohled adél

Poté co jsem slyšela svoje jméno tak jsem si sedla na stoličku jako moje sestra a čekala kam mě pošle. " Velice zajímavé.... Máš velmi společného se svojí sestrou Nicol.... Razantní, pomstychtivá, drzá, zlá a také víš čeho chceš dosáhnout.... Tebe je velmi těžké zařadit ale už to mám a tak ať je to tedy!!! ZMIJOZEL.
Uffff...... Šla jsem tedy za ségrou a poté jsme se společně najedly a vydali se na pokoj, co jsme došli na pokoj který byl mimochodem jen pro nás dvě ... Tak jsme si vybalily věci a šli spát abychom byli na zítřejší hodinu se snapem ( kterej se strašně roztomilý) čilý....

Omlouvám se všem že kapitola vyšla o několik měsíců později ale jaksi jsem na příběh zapomněla a byla jsem líná ho začít psát ale i tak doufám že se vám příběh bude líbit a zatím ahoj....