Elena

Kapitola 1

Běžela jsem, jak nejrychleji jsem dokázala, abych tomu utekla. Myslela jsem, že za sebou pořád slyším Nikolajovy kroky, ale když jsem se na chvíli ohlédla, viděla jsem, že už za mnou není. Stál teď ve dveřích toho domu, ze kterého jsme právě utekli. Když jsem ho viděla mizet uvnitř, rozeběhla jsem se zpátky ještě rychleji, než když jsem prchala. Před dveřmi jsem se na chvíli zarazila, ale přesto jsem vešla dovnitř, abych se stala svědkem lítého boje mezi Nikolajem a tím strigojem. Ve chvíli, kdy mě zaznamenali, Nikolaj udělal hroznou chybu a přestal se soustředit. Strigoj ho popadl pod krkem, zvedl do vysoko do vzduchu a jediným stiskem ruky mu zlomil vaz. Pak ho odhodil jako hadrovou panenku a já jsem začala křičet.

Můj vlastní křik mě probudil z děsivé noční můry, která mě po nocích pronásledovala už skoro tři roky. Na své posteli jsem se probudila a ztěžka jsem oddechovala. Usoudila jsem, že se potřebuju uklidnit, takže jsem si na sebe v koupelně pustila vodu, abych ze sebe tu hrůzu smyla. Po osvěžující sprše jsem se zabalila do županu a vyšla jsem na balkón hotelového pokoje. Tohle bylo na mojí práci super - trávila jsem spoustu času na cestách a užívala si krás, které nám náš svět nabízí. Ráda jsem o sobě mluvila jako o nomádovi, připadalo mi to takové tajemné a lidé pak rádi poslouchali moje historky. Posadila jsem se do proutěného křesla, vytáhla z krabičky cigaretu a vychutnávala jsem si noční výhled na Buenos Aires. Tohle město žilo bohatým nočním životem a to byl i jeden z důvodů, proč se tady zdržovalo tolik příslušníků mého světa. 

Ve světě lidí je totiž utajený svět, svět dobrých vampýrů a jejich strážců a zlých vampýrů a jejich poskoků.

Dobří vampýři jsou morojové. Je to prastará rasa, která by se těšila velké úctě, kdyby se na nich lidé nepokoušeli dělat experimenty a různými jinými způsoby je zneužívat, což moroje přinutilo se stáhnout do ústraní. Morojové jsou citliví na slunce a jejich život se odehrává převážně v noci. Mají úžasně vyvinuté smysly a jsou vybaveni magickými schopnostmi, které jim umožňují více či méně ovládat některý ze čtyř živlů. Na druhou stranu jsou ale velmi křehcí a je potřeba je chránit. 

Je to jeden z důvodů, proč existuje rasa dhampýru, ke které patřím i já. Našim posláním je již odnepaměti chránit Moroje, abychom mohli přežít. Pokud by morojové neexistovali, neexistovali bychom ani my. Dhampýr se totiž v prvopočátku mohl zrodit pouze ze spojení moroje s člověkem. Protože se ale morojové kvůli obavám o svou bezpečnosti již před staletími stáhli z povědomí lidského světa, obvykle se s lidmi nestýkají. Jediný způsob, jak přivést na svět nového dhampýra, je tedy spojit příslušníka morojské rasy s příslušníkem z dhampýrské. Dhampýři spolu děti mít nemohou. Jedna rasa bez druhé se neobejde. My jsme silnější a odolnější než morojové a nevadí nám slunce a máme k tomu zase ostřejší smysly a rychlejší reflexy než lidé. Proto se celá moje rasa snaží chránit moroje před skázou.

Zlí vampýři jsou strigojové a vznikají buď z vůle jiného strigoje, který musí svou oběť proměnit, nebo z vůle morojů, kteří při pití krve úmyslně zabijí. Jsou rychlí, jsou silní, jsou mimořádně nebezpeční a my jsme trénovaní v jejich zabíjení.

V tomhle městě je spousta zástupců všech těchto ras. Strigojové tu mají hotový ráj, protože je tu spousta lidí a tím pádem spousta potravy. Moroje sem zase láká bohatý noční život a samozřejmě také spousta dárců. S moroji sem přijíždí jejich strážci, ale ti mají většinou co dělat s tím, aby ochránili své svěřence. Nemají moc prostor pro to, aby na vlastní pěst stopovali strigoje. 

Tohle dělám já. Nejsem osobní strážce žádného moroje. Přesněji řečeno, už nejsem osobní strážce. Pracuji pro Commande Royal, CR, což je jakási morojská tajná služba, která podléhá přímo královně a její radě. Jsem v podstatě něco jako James Bond, ale ještě tajnější.