Dívky z harému

Kaptola 7

Po pár týdnech:
Elizabeth:
Už se cítím o mnoho lépe tak se dnes vracím zpět do své komnaty, když přijdu do harému tak se okolo mně sejdou děvčata a já se snažím jen projít ale moc mi to nejde až když mě uvidí Nigar a řekne jim aby si hleděli svého. Když se už konečně rozjedou tak já jdu spolu s Nigar do své komnaty, vejdu do ní a spatřím harfu spolu s dopisem od prince Beyazida. Nigar mi ještě řekne že mám odpočívat a neunavovat se ještě víc a odejde a já začnu hrát na harfu po chvíli uslyším kroky a spatřím Meylisah a Elis.

Meylişah :
Najednou když se procházíme s Elis zaslechnu zvuk harfy z komnaty Elizabeth a rozhodnu se, že vstoupím a zeptám se jak se Elizabeth má. Mírně zaklepu na pootevřené dveře a pomalu vstoupím. Už mi docela hodně narostlo břicho, už mi zbývá jen týden nebo dva do porodu.

,,Ahoj Elizabeth, moc krásně hraješ na harfu'', prohlásím s úsměvem.

Elizabeth:

,, Ahoj Meylisah, děkuji moc jak se máte co tvé dítě jak jste na tom ?'', zeptám se a vstanu od Harfy a jdu si sednout.
Už je mi vidět bříško a mám pocit že čekám prince, nemohu se dočkat až si ho pochovám samozřejmě dnes mám jít k princi od toho incidentu mě chce mít furt po svém boku.

Napiju se šerbetu a pokynu Melysah a Elis aby si sedly ke mně, po chvilce příjde Kösem sultán a já společně s Melysah a Elis vstaneme a ukliníme se .
Kösem Sultán se na nás usměje a pokyne nám abychom se zpět prosadily.

Meylişah :
,,Děkuji Elizabeth, já i mé dítě jsme v pořádku, díky Bohu'', odpovím Elizabeth a usměji se. Když se zrovna chystám napít malinového šerbetu do komnaty vstoupí Kösem sultan, rychle se postavím a ukloním, ale najednou ucítím bolest a vykřiknu. Sultánka rychle přikáže, aby mě sloužící pomalu odvedli do ošetřovny.

Elizabeth:

Když Meylisah odvedli na ošetřovnu začala jsem se bát, doufám že vše bude v pořádku. V tom okamžiku na mě pohlédne a jde si společně semnou sednout a utěšuje mě, po chvilce přijde Nigar Kalfa ukloním se a řekne ,, Sultánko Meylisah Hatun právě začala rodit.

Meylişah :
Na ošetřovně se položím na lůžko a začnu křičet bolestí.
,,Dýchej, hatun a tlač'', prohlásí porodní bába a já se zhluboka nadechnu a zatlačím, začnou mi téct slzy bolestí.
Po necelých dvou hodinách porodím.
,,Je to chlapec, silný prince, máš syna, hatun'', porodní bába se usměje, zabalí mého syna a podá mi ho.
Nigar kalfa to okamžitě rozhlásí po celém harému a najednou se ve dveřích objeví princ Kasim.

,,Můj princi, máme syna'', usměji se zatímco princ si ke mně přisedne na postel.

,,Náš krásný a silný chlapec, učinila jsi mě nesmírně šťastným, má překrásná Meylişah'', podám princi našeho syna a on ho políbí na čelíčko a poté se na mně usměje.

,,Princi mého srdce, náš syn je Boží požehnání, moc tě miluji můj Kasime'', prohlásím a v tu chvíli ucítím velkou únavu a princ to na mě hned pozná.

,,Má sultánko, lásko mého života, ta které patří mé srdce, Meylişah, teď si odpočiň a později se bude konat obřad pojmenování našeho syna'', trochu zčervenám, usměji se a kývnu hlavou na znamení souhlasu a v tu chvíli se mi zavřou oči.

Elizabeth:
Když uslyším tu radostnou zprávu tak jsem štěstím bez sebe a vnitru sebe doufám že můj syn bude stejně tak silný jako je ten Meylisah, po chvilce Kösem Sultan odejde a já si lehnu a myslím na to co bude až budu mít v náručí své dítě a uvidím šťastného prince Beyazida. Když tak přemýšlím tak z ničeho nic usnu.

Zhruba po 2 hodinách mě vzbudila ostrá bolest, rychle jsem zavolala Nigar Kalfu jenže jsem nemohla vstát a tak Nigar přikázala aby došli pro porodní bábu a mě řekla ať zhluboka dýchám.

Meylişah :
Zdá se mi o princi jak spolu vychováváme našeho syna a zrovna jsme spolu v zahradě, a náš syn si zrovna hraje s dřevěným mečem a jsme spolu všichni šťastní.

Elizabeth:

Asi po 3 hodinách jsem už konečně porodila ,, Je to chlapec, je sice slabý ale myslím že to přežije je to syn, hatun", jak mile to doktorka dořekla Sümbil ihned šel za Roznést šťastnou zprávu po celém paláci. Zrovna když to řekl u Kösem Sultan tak přišel princ Beyazid.

Meylişah :
Najednou mě vzbudil hluk na chodbách, ihned příkážu své sloužící, aby se šla podívat co se děje. Po nějaké době se dozvím, že Elizabeth také porodila a má také syna. Ta radostná novina mě velmi potěší.

,,Přeji Elizabeth šťastný život a také aby ona i její syn byli zdraví'', prohlásím a má sloužící se na mě usměje. Můj syn se najednou vzbudí a sloužící ho zvedne z kolébky a podá mi ho.

,,Mé zlatíčko, můj silný princ, ty máš určitě hlad, že ?'', mírně se usměji a začnu syna krmit.

Elizabeth:

Z toho dlouhého porodu usnu až mě najednou vzbudí něčí pohlazení po tváři, probudím se a uvidím prince Beyazida jak sedí u mé postele.
"Můj princi ani nevíte jak sem ráda že tu jste,, řeknu a podívám se na svého syna " lékařka neví zda se náš syn dožije rána je tak slabý,, řeknu a nahrnou se mi slzy do očí. Princ mě začne utěšovat, "mám na vás takovou malou prosbu a to tu zda byste mě nezasvětil do vašeho náboženství chci být muslimskou stejně jako vy ,, když to dořeknu princovi se objeví úsměv na tváři a já vidím že je štastný.

Meylişah :
Jakmile je princ nakrmený, začnu mu zpívat ukolébavku.

,,To je moc krásná píseň, sultánko'', prohlásí má služebná Dila a obě se usmějeme.

,,Znám ji od mé matky, zpívala mi ji když jsem byla malá. Vždycky si na ni vzpomenu..Nejspíš už nikdy svou matku neuvidím'', odpovím ji a trochu mě to zasmutní.