Erene? NE! 1 (Ereri/Riren) [✔️]

Erene? NE! 2. část

Další kapitolka
je na světě!!!
Přeji příjemnou
zábavu!😘

D

ošel jsem do budovy a hned zašel za mým kámošem Erwinem, který tu pracuje. ,,Čau Erwo!" Řekl jsem mu a on se na mě otočil. ,,Čau! Čau!" Řekl Erwin a šel k počítači. Já jsem za ním došel a opřel se o stůl. ,,Tak... Co se chceš učit dnes?" Zamyslel jsem se. Ten kluk! Držel hodně pevně a nemohl jsem se dostat z jeho sevření! ,,Vymanění ze sevření, toho druhého Erwine... Máte to tam?" Erwin se na mě díval, jako bych hned před ním ožil. Zamával jsem mu tedy před ksichtem a jak se on probudil z 'tranzu', tak se praštil. ,,AUUUU!" Já jen se mu musel začít smát. ,,Ty jsi fakt jelito Erwo!" On na to nic neříkal a šel se podívat do počítače, jestli tam je to co jsem říkal.

Otevřel hubu dokořán a pomalu se na mě otáčel. ,,Co se stalo?" Řekl jsem nechápavě. A on se se na mě pořád jen díval. Pak zavrtěl hlavou, aby se vzpamatoval. ,,Ehh... JO! Je to tu Levi. Druhé patro, a druhé dveře vlevo." A ukázal na schody abych KONEČNĚ odešel. ,,Děkuji." Řekl jsem a odešel.

Po třech hodinách cvičení jsem si to zase směřoval domů. Těšil jsem se až spadnu do postele, ale ještě před tím... Jdu do restaurace!!!

Došel jsem k restauraci a sedl jsem si venku. Asi za dvě minuty (což není moc) došla číšnice s úsměvem na tváři. ,,Dobrý den... Co si dáte? Máte vybráno?" Já se sice neusmíval, ale ani nemračil. ,,Dobrý den. Dám si salát a vodu." Ona jen přikývne a odejde.

Z pohledu Erena:

Doběhl jsem do našeho upířího panství a hned jsem šel hledat našeho upířího pána. Jmenoval se Sean the Cool. Našel jsem ho, jak sedí na pohovce a na stole má (pro lidi) skleničku na víno, ale s krví.

Tady je fotka toho, jak Sean vypadá:

,,Áááá Erene... Tak co? Našel sis konečně oběť, kterou budeš mít?" S úsměvem na tváři jsem přikýv. ,,To je super! A kdo to je?" Odkašlal jsem si a podíval se mu do očí. ,,Jmenuje se Levi Ackerman a má jen třicet dva let. A-" ,,STOP!" Pousměje se na mě. ,,To mi bohatě stačí Erene... Zítra nebo i dneska večer si ho můžeš vzít k sobě do bytu, který ti výběru sám." Mrkne na mě a naznačí mi abych odešel.

Z pohledu Leviho:

Když jsem dojedl to jídlo, tak jsem zaplatil a odešel. Doma jsem si lehl na postel a pomalu usínal. Peněz mám dost a žiju sám.

Šel jsem večer ven se projít.
Měl jsem na uších sluchátka.
Šel jsem parkem.
Najednou mi někdo vytrhne sluchátka z uší.
Nikde nikdo.
Chci si je dát zpátky, ale najednou už nemám ani mobil a ani sluchátka.
Rozhlížím se kolem sebe.
Nic.
Všude je prázdno.
Pak ucítím dech u ucha.
,,Radši zastav."
Pošeptá mi do ucha.
Já zastavím a čekám.
Pak něco ucítím na svém krku.
A zase dech.
Najednou ústím jak mě někdo kouše.
Upír!
Chci se rozběhnout, ale pevně mě drží.

Rychle se posadím. ,,C-co se s-s-stalo?" Podívám se okolo sebe. ,,Uff. Byl to jen sen."