Z pohledu Jimina: Přestěhoval jsem se do Soulu. Už jsem tu byl dva dny a jediného koho jsem zatím znal byli sousedi a toť vše. Chtěl jsem se jít projít, tak jsem se šel převléknout z pyžama. Oblékl jsem si černé rifle a šedý svetr. Vzal jsem si kabelu do ní jsem si dal peněženku a telefon. Nahmatal jsme klíče a vyšel z bytu. Cestou jsem potkal pár sousedů tak jsem je pozdravil a vyšel směr park. Na podzim bylo docela teplo, takže všude bylo plno lidí jenom ve svetříčkách a v jiných kouscích oblečení. Chvíli jsem bloudil, ale asi po půl hodině jsem se konečně dostal do parku. Bylo tam nádherně, hromady barevného listí a plno dětí co si v tom hrají. ,,Jimine?" ozvalo se za mnou a já se otočil. ,,Dlouho jsme se neviděli co." usmál se tím svým roztomilým úsměvem. ,,Ahoj Sugo. Co tu děláš." zeptal jsem se s úsměvem a šel k němu. ,,No bydlím tu už tři roky a co ty?." ,,Já se sem před dvěma dny nastěhoval. A zatím jediný koho tu poznám jsou sousedi kde bydlím a pak tebe." zasmál jsem se. Šli jsme se projít po parku a celou dobu jsme se jenom bavili o tom co jsme dělali, když jsme se neviděli. Ani jsem neměl ponětí o čase dokud jsem si nevšiml, že už je skoro tma. ,,Co takhle ještě někam zajít?" navrhl Suga a já jenom přikývl a následoval ho do nedalekého baru. Když jsme vešli bylo tam už hodně lidí ale místo u baru jsme našli , posadili jsme se a objednali si první rundu, a pak už to šlo z kopce. Následovala druhá, třetí, čtvrtá a tak dál.
Z pohledu Sugi: Byl jsem rád, že jsem Jimina potkal vážně rád. Za tu dobu co jsme ho neviděl jsem někdy chtěl vidět jeho obličej a povídat si s ním celé dny. Vzal jsem ho do baru kde jsme si spíš než povídali tak jsme chlastali o sto šest. Už jsme toho oba měli dost vypito, tak jsme se odebrali na cestu domů, ale jaksi nám to moc nešlo opírali jsme se jeden o druhého a jakž takž jsme vyšli ze dveří. Teda spíše já než Jimin. ,,Jak daleko to máš domů?" zeptal jsem se s opileckým tonem a culil jsem se na něj jako blázen. ,,No přes čtyři ulice, ale ve svém nynějším stavu tam asi nedojdu." Uculil se a já ho v ten moment chtěl svlíknout a přivlastnit si jeho tělo. ,,Tak pojď ke mně bydlím kousek od tud." Přikývl a znovu mě trochu podepřel a i on se o mě trochu opíral. Měl jsem štěstí, že jsem ještě nebyl tak na mol, abych si nepamatoval cestu. Došli jsme až ke vchodu mého bytu a já v kapse nahmatal klíče a odemkl dveře. Prošli jsme dveřmi a já Jimina přirazil na dveře, tak že jsem je jeho tělem zavřel dveře. Začal jsem ho vášnivě líbat. Natiskl jsem se na něj co nejvíc a přes kalhoty jsem cítil bouli v jeho rozkroku. Sjel jsem rukou dolů a mírně na něj přitlačil. Ze rtů se mu vydral tichý sten, ale nebyl moc dobře slyšet, protože moje rty plenily ty jeho. Strhl jsem mu triko a vyhoupl si ho do náruče a zamířil jsem k sobě do pokoje kde jsem ho hodil na postel. Sundal jsem si triko a vyhoupl se nad něj. Znovu jsem se mu vrhl na rty a on mi tentokrát rukama zajel do vlasů a jemně mě za ně zatahal pokaždé, když jsem ho kousl do rtů nebo do jazyku. Odlepil jsem se od jeho rtů a jazykem jsem vytvářel cestičku, která skončila u lemu jeho kalhot. Potichu zavzdychal když jsem mu sundal s kalhotami i boxerky a hodil je někam pryč. Věděl jsem co chce. Začal jsem přejíždět jazykem po špičce a vychutnával si jeho vzrušené vzdechy, které se snažil tlumit svou rukou. Po chvíli mě to, ale přestalo bavit a tak jsem si ho do úst vložil celý. Střídal jsem rychlost nejdřív pomalu a pak rychle. Koukl jsem na Jimina a ten jednou rukou krotil své vzdechy a druhou mačkal prostěradlo. Netrvalo dlouho a v ústech jsem cítil teplou tekutinu, kterou jsem spolkl a vrátil se k jeho rtům. Vášnivě jsem ho políbil a pak si sundal kalhoty. Dlouze jsem ho políbil a otočil si ho pod sebe a bez dalšího čekání jsem ho do něj zasunul. Vykřikl bolestí a já chvíli čekal než si zvykne. Po chvíli jsem začal pomalu přirážet, ale tempo jsem začal zrychlovat. S každým přírazem Jimin vydal hlasitější sten. Po chvíli už jsem to nevydržel a udělal jsem se do něj. Vyklouzl jsem z něj a lehl jsem si vedle něj. Byl zničený, když jsem se na něj podíval. Přitáhl jsem si ho k sobě a přehodil jsem přes nás deku a hned jsme usnuli.
ČTEŠ
Půlnoční setkání
FanfictionCo se stane, když se dva staří přátelé po letech setkají. Půjdou spolu oslavovat a co se stane, když to s oslavou trochu přeženou? A jak se budou chovat, když se ráno probudí spolu a nic si nepamatují? Povídka věnovaná pro Kateřinu Třešňákovou.