Chaos

Prolog

Celých osmnáct let jsem vyrůstala v sirotčinci, kde to nebylo vůbec lehké. Ostatní děti mne šikanovali a neměli rádi. Moc jsem se těšila, až od tamtud vypadnu a stalo se, i když nevím o kolik jsem si polepšila.

Nyní pracuji jako asistentka ředitele Renalda Swana, bohaté a slavné finanční společnosti Swan corporation. Ředitel Swan se mnou při každé příležitosti flirtuje a další věci. Je to celkem nepříjemné a asi se ptáte, proč neodejdu?
Za prvé: kdybych dala výpověď, tak by mě prý už nikdy nezaměstnali, že se o to s radostí postará a k tomu mi udělá ze života peklo. Za druhé: od té doby, co jsem opustila sirotčinec se mě Swan ujal a trochu i vychovával. Dělal si nároky na vše, hlavně na mou osobu. Byla jsem jeho. Jeho majetek nebo dokonce i poklad, jak mi někdy říkal.

Za své prohřešky jsem vždy pykala. Mlátil mě a to mu šlo nejlépe, ale nechtěl se mě vzdát, za žádnou cenu.

Před dvěma lety jsem oslavila své dvacáté druhé narozeniny a od té doby se mi život otočil naruby, ještě více než doposud.
Začali se mi zdát zvláštní a děsivé sny, díky kterým se budím každou noc, proto jsem nyní více vyčerpaná než je zdrávo. Swan si toho všiml a tak si mě ještě více dobírá, plus neustále křičí, jak vše dělám špatně a jak neschopná jsem.

Jediná osoba, která mě má ráda a pomáhá mi zvládat těžké chvíle je moje nejlepší kamarádka Triss Blacková.
Zrovna teď spolu jsme v klubu a popíjíme naše oblíbené drinky.

„Už zase na tebe řval? Opravdu není lepší odejít?" zeptala se mě smutně Triss a zastrčila si neposedný zrzavý pramen vlasů za pravé ucho.

„Poprvdě, pořád o tom přemýšlím. Nejspíš ale stejně neodejdu, víš přeci jak to dopadlo minule," odpověděla jsem a letmo zavzpomínala na okamžik, kdy jsem Swanovi přinesla výpověď.

„Končím."

„Cože? Jak jako končíš?!" vykřikl Swan a prudce se zvedl ze své pracovní drahé židle. Celý zrudl a roztrhl mou výpověď na několik kusů a hodil mi je do obličeje. Po té v rychlosti obešel stůl a nečekaně mě silně chytil pod krkem.

„Ještě jednou tohle uděláš a neskončím jen u škrcení! Rozumíš!?" naštvaně mi křikl do ucha a stále pevně držel můj krk.

Začali mi téct slzy a v tu chvíli mé tělo pustil na zem. Skrčil se ke mně a chytil za bradu, tak abych se mu koukala do jeho modrých očí, plné zla.

„Rozum...ím pa...ne," zasípala jsem a snažila se přestat plakat.

„Jsem rád, že jsme si to vyjasnili puso. Teď okamžitě vypadni a dělej za co tě tak draze platím!"

„Je mi to moc líto zlato," pohladila mě Triss po tváři a objednala nám další drink.

V tu chvíli jsem si všimla, jak k nám jdou nějací dva kluci. Jeden byl černovlasý, hezky oblečený a ten druhý hnědovlasý a to samé jako ten druhý.

„Můžeme Vás pozvat k tanci?" zeptali se jednohlasně a mrkli na nás.

Kdyby nevypadali jinak, řekla bych, že jsou to jednovaječná dvojčata. Triss kývla hlavou a šla s tím černovlasým. Já stále upíjela ze svého drinku a zůstala sedět.

„Ty nechceš? Puso?" zeptal se mě slizce hnědovlásek a pohladil mne po stehně.

„Nechce," odpověděl někdo za mnou.

Otočila jsem se a stáli tak tři velcí chlapy, kteří byli oblečení v kvádrech. Hnědovlásek zpanikařil a rychle odešel pryč. Hlasitě jsem spolkla knedlík v krku a to už mě jeden z nich táhnul pryč.