Cena za mír

Nebezpečné otázky

Všichni mi už od malička říkali, že mě moje zvědavost přivede do problémů. První s tím začala moje komunitní máma, potom chůva v komunitních jeslích a nakonec i moje komunitní učitelka ve škole. Postupně jsem pochopil, že v zájmu všech bych se neměl vyptávat na určité věci. Například jsem se jednoho dne ve škole dozvěděl, že náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa poslední den Poslední války zachránil celou planetu a sám vytvořil řád, podle kterého teď žijeme. Vrtalo mi to hlavou dost dlouhou dobu, než jsem se odvážil zeptat své komunitní maminky. Tohle byla jedna z těch bezpečnějších otázek, takže jsem se brzy dočkal odpovědi.
"Mami?"
"Na co se chceš zase zeptat, Niki? Rozmyslel sis to dobře?" Moje komunitní máma byla hrozně hodná. Dělala ty nejlepší lívance na světě a vždycky si na mě našla dostatek času. Svou úlohu komunitní maminky plnila poctivě, i když nás měla na starosti pět. Náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa rozhodl, že je to ideální počet dětí na to, abychom fungovali jako rodina. Měli jsme i komunitního tátu, ale ten za námi jezdil jen o víkendech. Náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa přišel na to, že pro zdravý vývoj dětí tenhle čas bohatě stačí. Jezdili jsme s ním rybařit, kempovat a podobně. Byl na nás přísný, ale také velmi hodný. Prostě ideální komunitní táta. Přes týden pracoval jako opravář různých elektronických spotřebičů a u nás v komunitním domě měl svou malou dílničku. Vždycky nás tam vodil a učil nás opravovat různé věci. Mně to moc nešlo, ale mému komunitnímu bratrovi Lukášovi to šlo moc dobře. Taky se před námi všemi vychloubal, že on už zná své zaměření a že on bude prospěšný naší společnosti. Narozdíl od nás. Naštěstí brzy odešel na střední školu pro opraváře a naše komunitní rodina dostala nového Lukáše. Od střední školy už bydlel každý sám na školních kolejích. Už žádná komunitní máma s tátou, ale komunitní vychovatel či vychovatelka. Každý takhle odcházel den po svých patnáctých narozeninách. Já se toho dne hrozně bál, ale Lukáš se těšil. On totiž věděl, kam půjde a jakým způsobem bude pro společnost užitečný. Ale já to vážně nevěděl a to mi dělalo starosti.
"Ano, je to dobrá otázka," odpověděl jsem jí jistě. "Přemýšlel jsem o tom celý týden a myslím, že je to velmi dobrá otázka."
"Tak povídej," povzdechla si máma a ustaraně se posadila. Věděl jsem, že jí dělám starosti, ale tuhle otázku jsem si rozmyslel opravdu dobře.
"Víš, ve škole nám říkali, že náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa za jeden den a sám vytvořil náš ideální svět bez válek a toho všeho zvěrstva minulého režimu. Jenom mi vrtá hlavou, jak to dokázal sám? Víš, kdyby měl někoho na pomoc, tak třeba... jen mě tak napadlo... asi dalo dost práce postavit všechny ty zdi a tak."
Máma se zamračila. Chvíli přemýšlela a potom si povzdechla. "Niki, náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa nestavěl zdi a další velmi důležité věci. On k tomu dal příkaz. Rozdal ostatním lidem pokyny a oni se o to postarali. Je přeci prezident, prezidenti nestaví zdi."
"Takže," hluboce jsem se zamyslel. Dávalo to větší smysl než si představit našeho Dobrotivého prezidenta, zachránce a osvoboditele všech ras a národů, jediného svrchovaného vládce, mírotvorce, hrdinu Poslední války a zachránce světa jak staví zdi kolem našeho okresu. "Ale," namítl jsem, "říkali, že sám vytvořil. Takže když to za něj udělali ostatní, tak to přece nevytvořil. Nebo ano?"
"Niki!" zhrozila se máma. "Tohle neříkej. Jistěže to vytvořil on. Tohle je úkol prezidentů. Když přikážou něco postavit a ten, kdo staví zdi, to postaví na jeho příkaz, je to vlastně, jako kdyby to postavil sám. Ten člověk by to sám od sebe nepostavil a když mu to náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa přikázal, bylo to, jako kdyby tu zeď postavil sám. Už to chápeš?"
"Asi ano," přikývl jsem váhavě. "Takže, kdybych ti přikázal, abys mi uvařila lívance, bylo by to jako kdybych je uvařil sám?"
"Ano, ale to bys musel být prezident. Už to chápeš, to je dobře. Takže si dáš lívance?"
"To bych moc rád. Musí být fajn být prezidentem." Chvíli jsem se zasnil a přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdybych si sám pomocí ostatních lidí vařil lívance kdykoliv bych chtěl.
"Je to velká, moc velká zodpovědnost. Nikdo jiný než náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa by tohle nedokázal. Doufám, že to chápeš. Kdybych třeba ty lívance spálila, kdo myslíš, že by za to byl zodpovědný? Třeba bych vařila lívance pro celý okres. Záleželo by na tom, protože by ty lívance měly zachránit celý okres před smrtí hladem. A já bych je všechny spálila. Kdo myslíš, že by za to mohl?"
"No, ty," odpověděl jsem logicky.
"Ano i ne. Mohla bych za to já i ten, kdo mi to přikázal. On vybral mě, abych ty lívance udělala. Takže hlavně on, protože vybral nesprávného člověka. Kdyby vybral někoho schopnějšího než já, mohli všichni ti lidé přežít. Už chápeš, jaká je to zodpovědnost? Nikdo jiný než náš Dobrotivý prezident, zachránce a osvoboditel všech ras a národů, jediný svrchovaný vládce, mírotvorce, hrdina Poslední války a zachránce světa by tohle nedokázal. Nikdo. Proto tenhle svět byl před jeho příchodem v neustálém chaosu. Války, hladomor. Bohatí lidé žili na úkor těch chudých. Neexistovala rovnost příležitostí. Když ses narodil do chudé rodiny, bylo pro tebe téměř nemožné se stát bohatým. Nemohl jsi studovat, nemohl jsi mít lepší práci a mít lepší život. Prostě to nešlo. Ale teď je všechno mnohem lepší a krásnější. Navíc teď už kromě našeho Dobrotivého prezidenta, zachránce a osvoboditele všech ras a národů, jediného svrchovaného vládce, mírotvorce, hrdiny Poslední války a zachránce světa neexistuje nikdo, kdo by si ty zlé časy prožil osobně. Ale musíme si o nich vyprávět, abychom nikdy nezapomněli na to, jak se máme teď dobře."
"Já vím, mami. Mám tě moc rád, ty mi všechno vysvětlíš. Ve škole se na nic neptám, opravdu. Oni to tak neumí. Jsem hrozně rád, že zrovna ty jsi moje komunitní máma. Jinou bych nechtěl." Podíval jsem se na mámu, usmál se a obejmul ji. Potřeboval jsem, aby to věděla. Aby věděla, že ji mám skutečně rád. Dělala pro mě tolik věcí a já jí to neměl jak oplatit. Možná jen tak, že budu hodný komunitní syn a budu chodit do školy, učit se a mít dobré hodnocení. Doma jsem jí občas s něčím pomohl, i když mi říkala, abych to nedělal. Měla toho tolik na práci a já se jí chtěl odvděčit za všechno, co pro mě i mé komunitní bratry dělala. Nechtěl jsem ji v patnácti opustit, ale neměl jsem jinou možnost.
Můj život byl až na mé věčné otázky celkem obyčejný. Až týden před patnáctými narozeninami se mi stala věc, která změnila můj život. Ostatně i život všech ostatních lidí.