Why me? [Kim Namjoon]

1.kapitola

Rosé
Vezmu si do ruky svoji oblíbenou knihu, kterou mi koupil táta asi týden před tou nehodou.

Tak strašně mi moji rodiče chybí. Měla jsem je moc ráda a rozuměli jsme si.

Teď musím být v Dětském domově,protože mi je 17. V osmnácti letech už budu dospěla a mohu žít sama.

Najednou někdo zaťuká. Rychle si utřu slzu,která mi vytekla z oka.

,,Ahoj,"usměje se na mě nějaká paní.

,,Dobrý den,"pokusím se o úsměv.

,,Já jsem ředitelka tohoto domovu. Můžeš mi říkat paní Kimová,"přijde blíž ke mně.

Jenom přikývnu a ona promluví: ,,Ty musíš být Park Chae Young,že?"

,,Ano,ale všichni mi říkají Rosé,"odmlčím se.

,,I rodiče,"dodám a snažím se nebrečet.

,,Je mi to líto,"udělá na mě ustaraný pohled.

Chvíli mlčíme a pak se ke mně přiblíží víc a obejme mě. Prvně nevím,co dělat,ale pak ji taky obejmu.

,,Připomínáš mi moji dceru. Ona byla taky taková hodná a usmívala se, i když neměla zrovna dobrou náladu. Taky ráda četla,"podívá se na moji knihu,která leží na stolku.

Pořád ji pozoruju. Najednou vypadá docela smutně. Nevím,co mám říct.

,,No nic, to už je minulost,"pousměje se a zvedne se. Dojde k oknu a chvíli z něho kouká.

Potom si asi dvě hodiny povídáme a docela se nasmějeme. Začínám ji mít opravdu ráda. Přijde mi,že si rozumíme a navíc ona je jediný člověk,kterého mám.

O týden později
Někdo zaťuká na dveře a já se usměju,když uvidím paní Kimovou.

Usměje se na mě,ale přijde mi jako by měla špatnou náladu.

,,Ahoj, Rosé,"sedne si vedle mě na postel.

,,Děje se něco,paní Kimová?"udělám na ní nechápavý výraz.

,,No, víš,"odmlčí se na chvíli.

,,Napadlo mě něco,ale nevím,jestli by jsi s tím souhlasila,"podívá se na mě.

Já se na ní usměju, i když nevím o čem mluví.

,,Napadlo mě,že bych tě adoptovala,"pousměje se.

Chvíli na ní jenom koukám a po chvíli přikývnu.

,,Vážně?"rozzáří se jí oči.

,,Ano,"odpovím s úsměvem.

,,Tak to můžeš rovnou začít balit,"usměje se na mě a stoupne si.

Rychle ji obejmu a začnu balit. Nemám to tady moc ráda,takže jsem ráda,že můžu pryč.

,,Já zatím vyplním všechny papíry a ty až dobalíš,tak přijď do mojí kanceláře a podepíšeš mi různé papíry,"usměje se a potom odejde.

Jsem za ní moc ráda. Alespoň někoho mám.

Vezmu si svůj kufr a zaťukám na dveře kanceláře.

,,Vstupte,"ozve se a já je otevřu.

,,Tak mi to tady podepiš,"ukáže na nějaký papír a podá mi propisku.

Podepíšu pár papírů a ona je vrátí do nějaké složky.

,,Takže můžeme jít?"zeptá se mě s úsměvem.