Why me? [Kim Namjoon]

2.kapitola

Rosé
Otevřu oči,protože mě vzbudí otravný zvuk. Budík. Paní Kimová mi včera říkala,že dneska půjdu do školy. Moc se mi tam nechce.

Budík nepřestane zvonit a já vstanu z postele .

Přijdu k Namjoonovi. Trochu do něho strčím.

,,Mami,ještě ne,"řekne a otočí se na druhou stranu.

Vezmu jeho mobil a pokusím se vypnout budík. Bohužel mi to dejde,protože s takovým mobilem neumím zacházet.

Najednou ucítím ruku na svém zápěstí.

Podívám se na ní a pak na tu osobu. Je to můj bratr.

,,Co si myslíš,že děláš?"zvedne obočí a nepřestává se mi koukat do očí.

Docela mě ten jeho pohled znervózňuje. Je to divný pocit. Znervózňuje mě i to,že mě drží za to zápěstí.

,,Odpovíš mi?"promluví znova a trochu víc nahlas.

,,No, já jenom chtěla vypnout ten budík,"sklopím pohled ke svým nohám.

,,On přestane zvonit sám,když to necháš,víš?"ukáže na mobil v mojí ruce.

Konečně pustí moje zápěstí a vytrhne mi mobil z ruky.

,,Byl bych rád,kdyby jsi nešahala na moje věci,"trochu zavrčí a pak odejde.

No super. Takže jsem zase ta nejhorší. Já jenom chtěla vypnout ten budík.

Vtom někdo promluví a já se leknu,až z toho nadskočím.

,,Děje se něco?"poznám pana Kima podle hlasu.

Jenom se otočím a pousměju se. Doufám,že ten úsměv nevypadá tak falešně.

,,Nic, všechno je v pořádku."

,,To jsem rád, dole je snídaně,"pokusí se o úsměv.

Je mi úplně jasné,že by mě nejradši z tohoto domu vyhodil. Je mi to líto.

Odejde a já se vydám po schodech dolů.

Dojdu dolů a uvidím tam tu příjemnou paní.

,,Dobré ráno,slečno,"usměje se na mě.

,,Dobré ráno,"oplatím jí úsměv.

,,Ještě jsem se vám nepředstavila. Jsem Jisoo,kdybyste něco někdy potřebovala,tak mě můžete kdykoliv zavolat,"usměje se.

Je vážně příjemná a moc hodná.

,,Děkuji,"odpovím s úsměvem.

Dám si ke snídani cereálie s mlékem a k tomu si naliji džus.

Najednou ucítím,jak na mě někdo kouká. Podívám se tím směrem a zahlédnu Namjoona.

,,To nemyslíš vážně už?"přijde ke mně rychlým krokem.

Vůbec nevím,co jsem udělala a proto na něho udělám nechává výraz.

,,Ty jsi si moje oblíbené cereálie?"ukáže na sáček,který už je prázdný.

,,P-promiň, j-já nechtěla,"podívám se zem.

On na to nic neřekne,jenom si vezme dva lívance a zmizí.

Úplně mě přešla chuť na jídlo.

,,Slečno Rosé z něho si nic nedělejte. Ono mu jednou dojde,že by na vás měl být hodný,"udělá na mě smutný výraz.

,,Já jenom už nevím,co můžu dělat a co ne,"zesmutním.

,,On takový nebyl,"řekne najednou.

Podívám se na ní.

,,To až potom,co se stalo to s jeho sestrou,"zesmutní taky.

Chci odpovědět,ale někdo mě přeruší.

,,Tak jdeme ne? Nebo snad chceš přijít první den pozdě?"promluví Namjoon,který stojí u dveří.

Podívám se na něho. Má na sobě zase tu uniformu. Líbí se mi. Ta uniforma.

Zavrtím hlavou a rychle vyběhnu do schodů.

Trochu se nalíčím a učešu si vlasy.

Včera mi paní Kimová nechala uniformu pověšenou na skříni. Rychle ji vezmu a obléknu si ji.

Naposledy se na sebe podívám do zrcadla a vezmu si svůj batoh,který mám plný učebnic a všech potřebných věcí.

Seběhnu schody a obuju si boty.

Poté vylezu z domu a uvidím velké auto.

Najednou z něho vyleze nějaký mladý kluk. Otevře dveře a já se podívám za sebe. Nikdo tam není. To mám jet v tomto autě?

,,Jak dlouho tam ještě hodláš stát?"ozve se z auto otrávený Namjoon.

Rychle tam dojdu.

,,Já jsem Jung Hoseok a jsem řidič,"usměje se na mě.

,,Rosé,"také mu věnuju úsměv.

Ten jeho úsměv je úplně kouzelný. Je jako sluníčko.

Ukáže rukou vedle Namjoona a já si tam sednu.

,,Děkuji,"poděkuju Hoseokovi za to,že mi podržel dveře.

,,Nemáte zač,"usměje se a sedne si k volantu.

Nenápadně se podívám vedle sebe. Namjoon kouká do mobilu.

Po chvíli zastavíme. To už jsme tady? Ta cesta byla nějaká krátká.

Najednou vystoupí Hoseok a dojde otevřít dveře. Uvidím nějaké dvě holky,které tam stojí.

Obě nastoupí a nechápavě se na mě podívají.

,,Kdo to je?"promluví ta jedna a nespustí ze mě pohled.

,,Moje nová sestra,"promluví Namjoon a ona se na něho nechápavě podívá.

,,Cože?"

,,Já ti to pak vysvětlím,Jennie,"podívá se na ní.

,,Já jsem Lalisa,ale všichni mi říkají Lisa,"promluví ta druhá holka a trochu se pousměje.

Nestačím nic říct,protože mě přeruší ta Jennie.

,,Proč se jí jako představuješ?"nechápavě se na ní podívá.

Potom začne mluvit o tom,co všechno si koupila za oblečení a tak. Přestanu ji vnímat. Koukám se z okna a začínám být nervózní. Nová škola a noví studenti.

Po chvíli se auto zastaví a já uvidím obrovskou krásnou budovu. Tohle že je škola?

Hoseok vstane a otevře dveře. Všichni vystoupí až na mě.

Bojím se.

,,Neboj se, to zvládneš,"usměje se.

,,Nesmíš si všímat těhlech rozmazlených děcek,"zasměje se a já se k němu přidám.

,,Děkuji za všechno,"usměju se a vystoupím.

,,Držím ti palce,"věnuje mi poslední úsměv a pak odjede.

Až teď mi to všechno dojde. Právě stojím před nějakou školou pro boháté lidi. Už teď vím,že sem nezapadnu.

Najednou se na mě všichni začnou otáčet a něco si mezi sebou říkat. A sakra.

................................................................

Je tu další kapitola. Snad se vám líbila.💜 Budu ráda komentář a hlasování.💜

❤️Love you❤️

vaše xxgirlxx1 <333