Broken Wing

~ Jiná ~

... stála tam a dívala se, kam jiní nedohlédnou... doufala, že jednou odletí pryč a nevrátí se... netušila, že to ona bude muset zastavit přicházející zlo...

     Občas se něco pokazí. Když se jedná o test z matematiky, nebo třeba vylitou sklenici vody, nic se neděje. Když se pokazí přátelství, jde říct promiň a zapomenout. Ale může se stát, že se pokazí člověk, a to už tak snadno napravit nejde. Nemám na mysli to, když se člověk zkazí uvnitř, když je zlý, rozmazlený nebo namyšlený, myslím to doslovně. Myslím chybu, když se člověk narodí jinak než má, přesně jako já. I když, jak tak nad tím přemýšlím, nejsem si úplně jistá, jestli vůbec člověk jsem.

   U nás vlastně člověk není nikdo. Kdyby jste se mě zeptali, co jsme zač, přesně vám neodpovím, protože to sama nevím. Někdo by mohl říct, že jsme lidi, zvířata a kouzelné bytosti dohromady. Představte si třeba obyčejnou holku, akorát s dračími rohy navíc. Nebo pána, který má místo rukou chlupaté pracky s drápy. Všichni jsou tu odlišní, ale zároveň stejní. Teda skoro všichni. Všichni, kromě mě.

     "To monstrum je tady", nebo "bacha, blíží se ta zmutovaná příšera" jsou věty, které pronese snad každý, když se ocitnu v jeho blízkosti. Říkáte si, proč mě všichni nesnáší? Co jsem provedla? Tak tady se dostáváme k tomu, o čem jsem mluvila, k mé "vadě". K tomu, že když se na mě podíváte, uvidíte vysokou holku s potrhanýma kočičíma ušima, jedním okem celým inkoustově černým a párem křídel, díky kterému jsem dostala jméno. Párem, ve kterém jedno křídlo vypadá normálně, a druhé bezmocně trčí do všech stran, zlámané a nefunkční, s peřím pochroumaným a z části vypelichaným. To jsem já, ta jiná, ta stvůra jménem Broken Wing.