Novoroční polibek (jednodílovka) N.H.

Novoroční polibek

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude kolem mě stáli lidi, smáli se, popíjeli a nepatrně se dotýkali své drahé polovičky, aby jim naznačili, že jsou jenom jejich. Odfrkla jsem si. Chápu, že se ty lidi mají rádi, ale nemusí to hned dávat všem najevo, ne? Třeba mě je úplně jedno že támhleta blondýnka má nového kluka, kterému hned musí zkontrolovat mandle, jestli je má pořád na tom samém místě jako před chvílí. Otráveně jsem ohrnula horní ret, odvrátila od nich pohled a dlouze se napila z průhledné flašky, kterou jsem našla v kuchyni. Chuť alkoholu mě příjemně pálila v krku, motala se mi hlava a zem se se mnou lehce nakláněla. Bezdůvodně jsem se zahihňala. Už bych měla přestat pít. Položila jsem flašku na stolek, zrovna když se místností ozvalo počítání zbývajících vteřin do půlnoci. Ale ne. Všichni urychleně vyhledali své protějšky, pevně je objali a dlouze se jim zahleděli do očí před následným novoročním polibkem. Z té představy se mi do srdce zabodl osten samoty. Musela jsem okamžitě odejít, jinak hrozilo, že se rozbrečím.

Vyskočila jsem na nohy až moc rychle, svět se se mnou zhoupnul a instinktivně jsem se chytla první věci, co mi přišla pod ruku. Svalnaté rameno v košili jsem pevně stiskla a hledala ztracenou rovnováhu. Potřásla jsem hlavou a podívala se na svého zachránce, abych mu poděkovala, když jsem zůstala stát s otevřenou pusou. Jeho průzračně modré oči a křivý úsměv mi vyrazil všechen vzduch z plic. Z dálky jsem zaslechla poslední tři zbývající vteřiny do půlnoci a mě hlavou proběhla vzpomínka na předchozí silvestry. Zmocnila se mě panika. Alkohol mi do žil vlil novou odvahu a naději. Tenhle rok nezačnu sama jako ty předchozí. Chytla jsem okraj jeho tmavé košile, přitáhla si ho k sobě, naposledy mu pohlédla do překvapených očí a spojila naše rty, když se pokojem rozneslo nadšené přivítání nového roku. Jeho rty byli horké a jemné. Nejprve překvapením ztuhnul, ale netrvalo dlouho a už mě pevně objímal kolem pasu a přitahoval si mě k sobě ještě blíž. Svět kolem nás přestal existovat, vše kolem nás utichlo a zůstali jsme pouze my dva. Měla jsem pocit jako by mi uvnitř těla vybuchl ohňostroj nadšení a malinký jiskřičky putovali do každého nervu v mém těle, aby ho naplnili radostí. Byla jsem unešená z polibku s úplně neznámým mužem, kterého jsem neznala ani dvě minuty. A pak se divím, že jsem pořád sama.

❅

Probudila jsem se na tvrdé podlaze. Promnula jsem si unaveně obličej a pomalu se posadila. Hlavou mi projela tepající bolest. Zatnula jsem zuby. Asi se mi rozskočí mozek. Pootevřela jsem víčka, do očí mě okamžitě udeřilo silné sluneční světlo, které proudilo do mého pokoje oknem a ze rtů mi uniklo tiché zaúpění. Tak tomu říkám pěkná kocovina. Postavila jsem se na unavené nohy a poslepu došla do kuchyně, abych si uvařila silnou kávu. Sedla jsem si ke stolu a hlavu si opřela o desku, která mě příjemně chladila na čele. Už nikdy nebudu takhle pít. Nikdy. Proč jsem se vůbec chtěla opít? Z usilovného přemýšlení mě vyrušila moje spolubydlící Carrie.

„Tak jak sis to včera užila?" Uchechtla se, když mě viděla pomalu umírat na jídelním stole. Probodla jsem jí vražedným pohledem.

„Potichu" přitiskla jsem si ukazováček ke rtům.

„Neříkala jsi náhodou, že pít nebudeš?" Položila vedle mě sklenici vody.

„To jo, ale jak jsem tam tak seděla sama a kolem mě byli samý zamilovaný páry, uvědomila jsem si, že jsem pořád sama a nemám komu dát tu novoroční pusu" zamumlala jsem posmutněle.

„Jsem ráda, že jsem tam nebyla" zapnula rychlovarnou konvici a sedla si naproti mně. Carrie pracuje v nemocnici jako sestra na novorozeneckém oddělení a na silvestra se rozhodla vzít si noční směnu. Tvrdí že nesnáší večírky. Myslím, že jí začínám chápat.