Burn All Bridges | 1D | h.s. | cz | DOKONČENO

life line

O pár let později

Emily

"Dobře tak pokračujte vtom jak jsme se domluvily a uvidíme se za týden," odpovídala jsem svému dnešnímu poslednímu pacientovy, který se právě zvedal z gauče.

"Děkuji paní Styles, mějte pěkný den," odpovídal mi mladý klučina, který měl teď 15 let.

"Vy taky... A Miku," zastavila jsem ho ještě (ano vykám i svým mladým pacientům), "pamatujte si že se můžete rozhodovat sám. Vaši spolužáci nerozhodují o tom kdo jste."

Potom už za ním bouchly dveře a já si zase sedla na polstrovanou židli. dneska mi nebylo nejlíp a měla jsem ještě další zařizování. Plánujeme charitativní ples, který se má konat za pár týdnů.

Když říkám my, myslím všechny kluky z ex 1D (ano rozešli se aby mohli dělat vlastní hudbu, ale všichni se pořád scházíme) a moji rodinu.

Od snídaně jsem nic nejedla a tak jsem se rozhodla vytáhnout aspoň balíček suchých krekrů, které si schovávám v šuplíku pro tyto případy. Snědla jsem dva krekry a hned mi došlo že to nebyl dobrý nápad, s námahou jsem se zvedla a zaběhla do vedlejší místnosti své kanceláře/ordinace kde byl můj vlastní záchod a hned ze mě letělo všechno asi tak za posledního půl roku, aspoň mi to tak přišlo.

Když sem mi udělalo trochu líp, upravila jsem se a vypláchla si pusu, musela jsem jít na schůzku s Nici a Chloe. Dneska jsme si měly vybrat šaty na ples a taky trochu potlachat bez chlapů, což se nám často nepoštěstí.

"Ahoj!" vykřikly obě najednou a už mě šly objímat, na což jsem také nadšeně reagovala.

"Nezajdeme nejdřív na kávu?" zeptala se nadšeně Chlo a mě se při slově káva udělalo zase zle.

"Ehm... Myslela jsem že se nejdřív podíváme po šatech a potom uvidíme," snažila jsem se to zahrát do autu.

"Jo, taky bych nejdřív šla na šaty," usmála se šibalsky Nici a já věděla že má něco za lubem.

Došli jsme tedy do luxusního butiku, kde už nás trošku znají, pozdravili prodavačku a šly se nejdřív samy podívat po šatech, zatímco já a Nic jsme se přesunuly do zadní části obchodu, Chlo zůstala vepředu a dívala se tam.

Zrovna jsem se dívala jedny moc pěkné šaty poseté stříbrnými kamínky, když do mě Nici nenápadně šťouchla loktem, "tak mám dojem," začala potichu, zatímco dál pobírala šaty, "že my dvě," koukla na mě bokem aby mi bylo jasné koho myslí, "budeme potřebovat šaty s trošku volnějším bříškem ne?" dořekla jakoby nic.

Se širokým úsměvem jsem se na ni obrátila a zvedla obočí, na což ona jen přikývla.

"Jak dlouho?" zeptala jsem se.

"Nevolnosti mám tak tři-čtyři týdny, ale u doktora jsem ještě nebyla a test si dělat nechci, protože se bojím že by ho Niall našel. Chci ho překvapit," pořád se dívala na šaty aby nebylo vidět jak si povídáme.

Musela jsem se uchechtnout, "taky čtyři týdny a taky jsem ještě nebyla u doktora. Menstruaci jsem zatím měla ale slabou," Nici přikývla na souhlas.

"Ruby?" zavolala jsem na prodavačku.

"Copak potřebujete?" zeptala se s úsměvem a já se k ní tajnůstkářsky naklonila.

"Myslím že jsem tak v 8 nebo 9 týdnu těhotenství a sestra asi taky," podívala jsem se na Nici a ona zase přikývla, "a vzhledem k tomu, že ples je až za čtyři týdny, tak je dost možné že se nám trošičku zvětší bříško, potřebujeme tedy nějaké pružnější šaty."