Dnes, v 21. Století, se můžeme jen domnívat, jak lidé v pravěku začali poprvé využívat oheň. Byla to náhoda, nebo to byl záměr?
Lidé určitě zpozorovali, jaké účinky má oheň, když udeřil blesk do stromu. Ale co bylo potom? Naučili se hned rozdělávat oheň sami, nebo ho uchovávali z blesku? Pokud se to nenaučili hned, tak po nějaké době určitě. Z toho ale plyne další otázka. Jak? Byl to záměr, bylo to snažení, které se jednoho dne povedlo, nebo to byla náhoda, že některý z pralidí objevil jiskry vylétávající ze dvou, o sebe tlukoucích, kamenů? Na tyto otázky ještě nebylo možně odpovědět a upřímně, myslím si, že to ani nikdy možné nebude.
Ať už pralidé začali používat oheň jakkoli, nic se nemění na tom, že je oheň v dnešní době každodenní součástí života nás všech. Ať už je to jen malinký plamínek vonných svíček, krbový oheň v rohu místnosti, nebo velké ohně v železárnách. V těchto situacích je oheň využíván námi a dělá to, co chceme. Potom jsou tady ale další situace, kdy se oheň rozhodne pro takovou svojí revoluci a začne si dělat, co chce on. Tyto ohňové revoluce jsou taky součástí našich životů, naštěstí ne tak často. Jedna velká byla v roce 1666 v Londýně a zničila spousty významných budov a vzala nemálo životů. Nebyla však zdaleka jediná, jenom je nejslavnější. Oheň se rozhodne vládnout sám sobě každý rok, a to na vysušených místech v přírodě, ale i v domech či bytech, kvůli převrhnuté svíčky. Jindy se zase vyskytne případ, že oheň je spokojený, ale člověk mu dá sám od sebe svobodu, aby uškodil někomu jinému. Tyto případy, jsou podle mého, ty nejhorší.
Oheň je náš přítel, když potřebujeme zahřát, pomáhá nám. Ale když se rozhodne ukázat svou ničivou moc, tak se rázem stane nepřítelem a my proti němu bojujeme. Právě z tohoto důvodu si lidé vymysleli jedno dobře známé přísloví- Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.
