My Little Moon [Moonattem]

Nikdo nic netušit

Probudil jsem se. Ležel jsem v Samově objetí. Byl tak sladký... jako v podstatě vždy...
Pokusil jsem se ruku opatrně natáhnout pro mobil. Nechtěl jsem to sladké stvoření probudit.
3:45... tak to je pekný. Usmál jsem se pro sebe. Měl bych jít asi spát k sobě co? Proběhla mi hlavou myšlenka. Tuhle myšlenku by bylo asi dobré poslechnout že?
Pokusil jsem se tedy vyhrabat z jeho objetí. Díky bohu mi nijak nepodporoval. Jeho hlavu jsem položil na bílý polštář a vlepil mu poslední polibek do vlasů. Natáhl jsem na sebe alespoň boxerky a chytl jsem kliku dveří, kterou jsem následně pomalu stlačil. Dveře nevydali naštěstí žádný agresivně hlasitý zvuk. Vyšel jsem z pokoje a se stejnou opatrností jsem je zavřel.

,,Ehm, ehm'', uslyšel jsem za zády. Já rázem zkameněl. To poslední co jsem chtěl v ten moment udělat je se otočit, ale i přes to jsem to udělal.

,,H-h-honzo?'', vykonal jsem ze sebe. Stál tam s rukami kříž.

,,Co si tam hledal?'', vystěkl po mně.

,,Já, já.... jsem si tam u něj zapomněl něco'', pokusil jsem se o nějakou výmluvu.

,,A proč tam jdeš skoro ve 4 ráno?'', vyzvídal ode mě dál.

,,To bych se já mohl ptát i tebe'', zvedl jsem jedno obočí, abych dál svým slovům důraz. To že mě v té tmě neviděl jsem si uvědomil až později.

,,No já, já...'', zarazil se tentokrát on.

*Z pohledu Staye*

Co mu mám teď říct? Nemůžu tady začít hned vykládat o jejich vztahu a o vzdechech, které jsem slyšel a které mě probudili. Pokud by to nebyla pravda, tak by mě možná tak začali tak maximálně považovat za idiota se slyšinami a vlhkou nadrženou shiperku!

,,Víš co? Oba zapomeneme na to, že jsme tady byli ok?'', pošrábal jsem se na zátylku a čekal jeho reakci. Buď mi znovu rozbije hubu a nebo...

,,Ok to beru'', vydechl úlevou a já s ním.

,,Tak asi dobrou'', otočil jsem se a vydal se s mými myšlenkami o Moonattemu do svého pokoje.

*Z pohledu Mattema*

Tak teď jsem se bez prdele málem posral. Sorry za užití těchto sprostých slov, ale opravdu jsem z toho adrenalinu málem nebyl schopný nadechnout. Ve svém pokoji jsem za sebou zabouhl dveře a okamžitě skočil na postel.

Probudil jsem se někdy kolem 10:00. Hned jakmile jsem vstal, zkontroloval jsem Instagram. Nic divného tam nebylo, jen vitaa s Dejzrem byli zase spolu. Nejsou spolu poslední dobou nějak často? Prolétlo mi hlavou. Co když jsou taky tep-  ne to je blbost... zahodil jsem ji někam do koše v mých myšlenkách, ale stejně sem na ně furt musel myslet. Při projíždějí IG jsem si omylem zapnul přední kameru a můj pohled sklouzl na znamínka mého krku.

,,Samo, Samo'',  povzdechl jsem si. Mobil jsem hodil někam random na postel a šel se pořádně prohlédnout do zrcadla. Fialové flíčky na mém krku vesele upoutávali pozornost každého, kdo se na mě podíval.

,,Hezká znamínka'', zamumlal jsem si sám pro sebe. Škoda, že je teď budu muset zakrýt.
Z šuplíku jsem si vzal můj proužkovaný nákrčník za účelem zamaskování těch nádherných znamínek. Přetáhl jsem si ho přes hlavu a nechal ho viset na krku. Ještě jednou jsem si ho zkontroloval a už jsem chtěl vyrazit do kuchyně, když mi došlo, že na sobě mám jen své boxerky ze včera. Vzal jsem si že skříně nějaké to oblečení a naházel ho na sebe. Pak jsem si kolem krku pověsil zlatý řetízek od mámy a konečně byl připravený vydat se do kuchyně.
Když jsem spatřil debatujícího Sama a Honzu, kteří se bavili o něčem určitě velmi zajímavým.

,,Dobré ráno čů-'',

,,A teraz už to nedopoviedavaj, jsou tu dvanáctileté deti že?'', zastavil mě Sam a já se jeho narážce hlasitě zasmál.

,,No haha moc vtipný'', řekl Honza svým typicky ironickým tónem.

,,Co to máš vůbec s tím krkem?'', prohlížel si můj šátek. Nenápadně jsem se podíval na Sama. Ten měl co dělat, aby se tady nezačal smát na celý barák.

,,Bolelo mě dneska trochu v krku'', namluvil jsem mu první výmluvu, co mě napadla.

,,A to dneska chceš ísť takhle ke Káte (ne KacenkaBradavice teď opravdu nemyslím tebe :D) a Marťasovi?'',  hrál se mnou tu hru Sam.

,,No hej asi ano'', upřímně jsem na ty dva úplně zapomněl.

,,Hlavne je nenakaž prosim te tou nemocí'', řekl a málem při tom vyprskl smíchy.

Taaak milášci... další kapitolu máte úspěšně za sebou...

Nemám zase, co bych vám sem napsala... prostě doufám, že si užíváte prázdniny ;3

Enjoy your holidays UwU

To hovno támhle z vesnice xd