Vlčí princezna

Jsem si jistá že takto začíná většina pohádek, ale buďte si jistí tím, že tato je úplně odlišná. Bylo nebylo, žila krásná princezna. Dlouhé hnědé vlasy jí v jemných vlnách sahaly do půli zad a její oči okouzlily už mnoho princů i chlapců z celého království. Král Petr vládl pevnou, ale spravedlivou rukou a poddaní ho měli rádi. Království prosperovalo a královští poddaní pracovaly oddaně na zámku každý den.

Jenže teď král Petr měl strach o svou jedinou dceru, o princeznu Bianku. Princeznička už dávno není malá a on se děsí toho, jaká individua si přijdou říct o její ruku. Odmítá totiž každého z princů kteří by připadly v úvahu. Chce poznat pravou lásku, ale to je v jejím postavení na druhém místě. Hledat princeznu v zámku by bylo troufalé a takto by ji mohli hledat hodiny. Princezna si venku hrála s dětmi poddaných a učila je číst. Princezna seděla na vyřezávené židličce a v ruce svírala knihu s pohádkamy od bratřích Grimmů. Právě dětem předčítala pohádku O Karkulce. Děti ji pozorně poslouchaly a sem tam se ozval zděšený vzdech nebo slabý dětský smích, který den co den doprovází atmosféru letních dnů.

,,Princezno Bianko, budete nám zítra zase číst?" zeptalo se malé blonďaté děvčátko, které seděla na levo od princezny.
,,Jistě Karolínko, jakou pohádku si dáme zítra?" zeptala se zvesela dětí, všechny se začaly hlásit a dožadovaly se princezniny pozornosti. Ta se zasmála a vybrala si chlapce, který vypadal že si pohádku dle jeho výběru zaslouží. Byl to chlapec truhláře, jeho otec David a matka Tereza dělaly vše proto, aby svou rodinu uživily. Chlapec se jmenuje Eliáš a má ještě dvě sestřičky: Patricii a Viktorii. Všechny děti truhláře Davida jsou velmi pracovité a i na svůj věk pomáhají otci v dílně. Princezna jim pomáhá co může, ale i na ní už mají počíháno. Ne lidé kteří pracují aby se uživily, ale ti lidé, kteří mají sice dost peněz, ale úctu žádnou.

Největší hrozbou pro princeznu byla její chůva Alexandra. Doteď chovala k princezně nenávist, ale jakmile oslavila sedmnácté narozeniny, nenávist se změnila v zášť. I ona skrývala tajemství, o kterých nikdo neví. Princezna pozorně naslouchala každému dítěti, které si přišlo poslechnout pohádku.
,,Tak Eliáši, jakou pohádku by jsi si zítra přál slyšet?" zeptala se ho, ona sama netrpělivě čekala na to, jakou si tento chlapec zvolí pohádku.
,,Mám moc rád pohádku O Jeníčkovi a Mařence." pronesl se zápalem chlapec, princezna se zasmála a zavřela silnou knihu pohádek, která jí doteď neomrzela. Z této knihy jí jako malé čítávala maminka. Královna Sandra zemřela když princezně bylo osm let. Někdo královnu otrávil a její vrah už devět let hnije v žaláři a nikdy z něj nevyjde.

,,Dobře tedy, zítra ve stejnou dobu děti." usmála se princezna a jakmile to dořekla, děti se rozutekly všemy směry. Princezniny kroky vedly do stájí, má zde už pět let ustájeného koně. Dostala ho ke svým dvanáctým narozeninám od strýčka Edgara. Její strýc je rytíř, jezdí na zámek velmmi málo. Naposledy se na zámku ukázal před třemy lety. Princezna Bianka milovala vůni sena i kůže, ze kterých jsou dělaná ty nejkrásnější sedla které kdy viděla. Její kůň je jeden z nejkrásnějších koní v království, rytíř Edgar jí ho dovezl až z dalekého Egypta, kde se sám ucházel o ruku egyptské princezny Bastet. Nikdy neřekl jak to dopadlo. Princezna šla ke svému Frískému hřebci jménem Veritas a usmála se.

,,Princezno! Princezno volá vás král!" zavolala na ni ze dveří její dvorní dáma Eliška.
,,Někdy příště Veritasi." usmála se na koně, zvedla pohled a vydala se za Eliškou.
,,Už jdu." zavolala z vesela i když tušila co jí bude otec chtít. Král Petr seděl na trůně a vedle něj stály rádci. Měl dva, protože měl za to, že je lepší mít názor od dvou než od jednoho.

,,Děje se něco otče?" zeptala se princezna, měla obavy o to co se jí král chystá říct.
,,Dcero, víš že je čas na vdavky a princové se sem sjedou za tři týdny." informoval ji král, princezna neskrývala zděšení.
,,Jen tři týdny? Jak jsi mi to mohl udělat?" zeptala se ho, pořád doufala v pravou lásku. V osud, je prostě potká chrabrého prince, který jí od základů změní život.
,,Je ti sedmnáct Bianko. Pozval jsem jen prince, kteří projevily velký zájem o tvou ruku. Věř mi Bianko, čím dříve tím lépe pro obě strany." snažil se ji přimět k souhlasu král, ale princezna je paličatá.
,,Nevezmu si někoho jen proto, že má velký zámek a dostatek peněz." namítla ihned princezna, bylo to drzé a troufalé.
,,Běž do pokoje Bianko, o tomhle se s tebou nebudu bavit." zvýšil král Petr hlas, princezna odešla, slzy měla na krajíčku, ale bála se plakat. Tady mají i stěny uši.