POISON

Část 1 seznámení

Oheň. Všude kolem je oheň. Snažím se dostat ven, ale všude je oheň a já taky hořím! Oh! Bože co jsem komu udělal? Pak jsem upadl so tmy a probudil jsem se po měsíci z kómatu v nemocnici. Zjistil jsem, že rodiče uhořeli ve spaní a bratr někam zmizel. Po pár dnech mě z nemocnice vykopli. Nikdo se o mě nechtěl starat. Daly mi nějaké obvazy a šel jsem na ulici. Obvázal jsem celé své své tělo obvazy a šel si hledat nějaké teplé místo, kde bych mohl složit hlavu. Lidi do mě strkali, ukazovali si na mě, kluci z mojí bývalé třídy i mý kamarádi po mě házeli všelijakými věcmi. Vím, že jsem teď ohavný, ale tohle bolí. Sice pořád vypadám jako člověk a nemusím na žádnou plastiku, na kterou bych mimochodem ani neměl. Pořád jsem měl vlasy, i když teď spíš vypadali jako oheň, bývali hnědé až černé... oči mám zelené a to taky měly takovou onyxovou barvu. Jsem vysoký 196 cm a chodím do 2 ročníku na střední umělecké škole. Vlastně jsem tam chodil, ale bohužel pro mě, mě vykopli. Prý bych to nezvládal. Tahle škola byla taneční, pěvecká a umělecká. Jmenuje se Pokahontas. Nevím, proč jí pojmenovali takto, ale už z toho názvu víte, že je dokonalá. Chodil jsem všude možně. Vydělával sem si zpěvem a tancem na jídlo a vodu. Po nějaké době, když jsem se stěhoval, jsem narazil na jednu holku z mojí třídy Umi. Je taková stydlivá. Vždycky hezká, upravená, naučená. Chodil jsem s ní už na základku. Byla roztomilá a pořád je. Poslední den v 9 třídě mi do schránky dala dopis. Vyznala mi v něm city. I já ji mám rád, ale nemůžu s ní být. Byl jsem děsný stalker a zjistil jsem o její rodině spoustu hnusných věcí. Je to rodina vrhů. Všichni zabíjí, i ona a já bych s ní nedokázal být.

„Ahoj Umi!"

Vesele jsem jí pozdravil a ona se na mě usmála.

„Ahoj ohořelej!" řeklas to posměšným tónem. Zamrazilo mě u srdce. Úsměv se mi vytratil z tváře. Otočil jsem se k tobě zády a začaly mi po tvářích téct slzy. Slané, studené slzy. Plné bolesti, utrpení a zoufalství. Rozeběhl jsem se pryč a ty jsi na mě křičela hnusná slova, která mnou projela jako nůž. Musel jsem se zastavit. Slyšel jsem tu větu pořád dokola jako v ozvěně.

„Ty hnusný scvrklý dědku! Musíš nosit obvazy, abys to alespoň trochu zamaskoval?! Ty jsi ještě nepřišel na to, kdo založil ten požár? Byla jsem to já ty, kteréne! Nesnáším tě! Nikdy jsem tě nemilovala, ale ty jsi na mě mohl oči nechat! Byla zábava si s tebou hrát!"

Najednou mě začalo bodat u srdce.

„Do hajzlu už zase."

Tohle se mi často děje. Už od narození. Nikomu jsem o tom neřekl. Koho by to zajímalo? Možná kdysi tak Umi....

Ležel jsem na chodníku a bečel. Držel se za levou část hrudi a tahal se za vlasy. Najednou ke mně někdo přijde a otočí mě. Z koutku úst mi vytéká trošku krve, ale to přejde. Byla to krásná dívka, vypadala jako anděl. Mluvila na mě. Nerozuměl jsem jí ani slovo.

„Anděli...bolí to...."zašeptal jsem, pak někomu volala, nakládali mě do auta a pak jsem usnul.

Probudil jsem se v neznámém prostředí. Seděla u mojí posteli. Vlastně na ní napůl spala. Byla tak krásná. Po chvíli se probudila. Chvíli na mě mžourala unavenýma očima. Bude jí něco přes 20,

„Aa...už si se probudil, šípková Růženko?"

Ušklíbla se na mě. To ona se teď vzbudila. Ona doteď spala.

„Kde to jsem?"

„U mě doma."

„Proč?"

„Ty si to nepamatuješ?"

„Ne pamatuji si jen tvůj obličej, ale matně."

„Chápu..."

„Umm...děkuji, že jsi, se o mě postarala. Teď bych ale asi měl jít k sobě domů."

Začala se smát. Z koutka očí se jí vykutálela slzička. Nechápu co je na tom tak vtipného.

„T-ty si váž-vážně mysl-íš ž-že tě nech-chám odejít-t?"

Vysoukala ze sebe zatím, co se snažila uklidnit a nesmát se jako blázen. Vážně mi řekněte co je na to tak k smíchu?

„No doufal jsem v to."

Zašeptal jsem a zavřel oči.

„Pletl ses. Odteď jsi můj majetek."

Vyděšeně jsem se na ní podíval. Na slovo majetek dala takový důraz, že mi naháněla strach.

„Co-cože?!"

„Můžeš mi říkat, jak chceš. Buď mým jménem – Arcadie- nebo jak mi říkají všichni lidé Maleficent, vůdce podsvětí."

Na chvíli se odmlčela.

„Jakmile budu mít hravou náladu, nebo budu naštvaná, budeš mi říkat Paní! Je ti to jasný?"

„A-ano"

Ona je ta co vede celé podsvětí v tomto státě? Všechny gangy z tohohle státu spadají pod ní. Hlásí se u ní a plní její rozkazy. Policie už po ní pátrá roky a ona si mě vybrala jako kurvu. Tak tohle jsem nečekal. Ne, že bych jí chtěl dělat kurvu, ale tak jako. Teď mám možnost jí zabít a utéct.

Arcadie odešla se slovy, že se za chvíli vrátí...

vítám vás u mého nového příběhu s názvem POISON tahle kapča má sice více slov než jsem původně chtěla, ale to je jedno. doufám, že se vám tento příběh bude líbit. budu vydávat kapitoly pravidelně ob den (no pokusím se wattpad mi teď nějak blbne) děkuji všem za podporu, kterou jste i do teď poskytovali a doufám, že vás budou mé další příběhy bavit stejně jako mě baví je psát. budu ráda za každý vote a koment.  

PS:tento příběh bych chtěla věnovat osobě, která pro mě moc znamená a vždycky při mě stála ať už jsem měla jakoukoli náladu a nebo jí řekla cokoliv neobrátila se ke mě zády. moc mi chybíš. hrozně se těším až tě zase uvidím.