Přátelé? Nepřátelé?

Kapitola první

Ano, je první školní den. Jdu s mojí BFF do tý pitomý školy. A až teď mi došlo že jí úplně ignoruji.

„Hej, Kiki!" vyrušila mě z přemýšlení.„No jen že už jsme u skříňky" řekla mi.

Aha.

Mám černé vlasy po zadek a černý oči.
A Sára? Ta má blonďaté vlasy a modré oči.

Dala jsem si věci do skříňky a šli směr třída.

Vždycky chodíme první den dřív, aby jsme měli nejlepší lavici. Úplně vzadu.

No, ale to by nebili ti blbý idioti, který jsou vždy rychlejší než my.

No tak jsem otevřela dveře. No, a hádejte!

Ha teď čekáte že budeme poprvé první ale...

Ne.

Jak já je nesnáším. Sedí vzadu na levé straně. U zdi sedí kluk jménem Adam, vlasy má špinavě blonďaté a oči hnědý. A vedle něho sedí ten největší "frajírek" třídy. Ale pro mě jen debil. Daniel má černý vlasy a zelený oči.

Uprostřed sedí další kluci, jen vím že se baví s debilem číslo jedna a debilem číslo dva. No a vpravo nějaká šprtka, myslím že se jmenuje Bára. No, kdo ví?

„Jé, holčičky, ale pozdě Kristýnko" řekl "mile" Daniel.

„Stejně si tam sedáte aby jste si mohli povídat!" řekla Sára. A měla pravdu.

„A vy snad nechcete?" ušklíbl se Adam a ten blbec se začal smát.

Zakroutila jsem hlavou a mávla Sáře na znamení ať si jde sednout.

No když jsem si chtěla sednout tak mi Daniel odsunul židli, takže jsem spadla na zem. Slyšela jsem jejich smích ale mě to vtipný fakt nepřišlo. Bolí to jako sviňa.

Vstala jsem a otočila se na něj, dívala se do jeho očí. Miluju na klukách zelený oči. Dala jsem mu facku až mě ruka bolela. chytl se za tu tvář tvář.

„Debile!" vyštěkla jsem se na něj.

Adam se začal tlemit a řekl: „tyjo kámo, ta má perdu co?" a ještě víc se smál.

„jo má" odpověďel a začal se smát taky.

Debilové.

Přisunula jsem židli zpět a sedla si.

Už tu byli všichni, když zazvonil ten pytomej zvonek. A přišel pan učitel.

„Dobrý den žáci"

„Dobrý den" odpověděla celá třída.

„Dnes si budeme zapisovat" bože. To nesnáším.

Ano, je u nás normální se učit první den školy.

Učitel napsal datum, nadpis a už měl dva řádky.

„Kámo, co myslíš? Kdo má nejlepší zadek?" Řekl Adam. No ty vole. Vážně? Vážně, se baví o tom kdo má nejlepší zadek?

„No, nevím, asi Stella" odpověďel Daniel. Stella, to je taková bad girl. Blonďatá, modrooká.

„Jak asi? Určitě!" Vykřikl Adam.

Potom se bavili o prs, a tak dále. Ne, nejsou normální.

„A co myslíš? Kdo má krá-" zeptal se debil číslo jedna- Daniel. Ale to jsem nevydržela a musela se nás zastat. Rychle jsem se na ně otočila.

A řekla, ne řekla, zařvala: „Vy jste takový prasata, nemelte pořád a už mlčte!"

„Hele, Kristýnko, poslouchej jo? Mužem se bavit, o čem chceme" řekl Adam.

„Hele, Adame, poslouchej ty mě, jo?
myslíš že je normální se bavit o tom kdo co má?! ne není!" vyštěkla jsem mu do obličeje.

Daniel už chtěl něco říct ale předběhl ho učitel.

„Ehm, ehm, pane Scotte, Sharku a slečno Moore. Buďte ticho. A vy se otočte!" řekl učitel.

„Promiňte pane učiteli" na moje slova jen kývl hlavou a dál psal.

Otočila jsem se na ně zpět a udělala výraz: trochu jsem zakroutila hlavou a vykulila oči na náznak ať už mlčej.

*****

Dám si na tác "jídlo" který vypadá jako by to někdo sežral, vyzvracel, snědl a dal to ven druhou stranou.

„Co to je za hnus?" zeptala se mě Sára. A přitom dělala že zvrací. Musela jsem se nad ní usmát.

„Taky si říkám" odpověďela jsem jí.

Hned jsme to odnesli a běželi ke skříňkám.

V zadní kapse mi zavrněl mobil. Zapnula jsem ho a naskočila ikonka že mi psal táta.

„Kiki přijď domů. Píše taťka" jen kývla. „Hej, tak přijď ke mě v šest, ok?" zeptala jsem se.

„Ok, tak zatím ahoj" řekla mi.

„Čuuus" zakřičela jsem na ni když jsem vycházela ze školy.

*****

„Ahoj!" zakřičela jsem přes celej barák.

Nic. Žádná odpověď kromě zvuků které vychází z obýváku.

Tak jsem nakoukla a viděla mého desetiletého bratra. Má hnědý vlasy a černý oči. Docela fešák.

„Jako, brácha, můžeš mě alespoň pozdravit" řekla jsem mu. Ani se neotočil.

„Sorry ségra, čus" odpověděl.

Jen mi nedochází, kde je ten táta. No nevim.

„Kubi? Kde je táta? On mě zavolá, tak běžím až sem ze školy a ten tady není" řeknu na jeden nádech.

„Za chvíli má přijet" až skoro neslyšně řekl.