Let Down / ENG -> CZE

‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍ ‍

Fukurodani setter se cítil zklamaný skoro depresivní. Zatím vyhráli jednu hru. V tuto chvíli hráli třetí.

Jeho sety nebyly tak dokonalé. Neurčil způsob, jakým by to Bokuto mohl zasáhnout nejlépe. Byl více a více vystresovaný.

,,Time out!" vykřikl Konoha po té, co jiný tým dostal bod.

,,Akaashi, jsi v pohodě?"

,,Nevím. Chci fungovat, tak jako normálně, ale nefunguje to.. Nevím proč."

,,Chceš vyměnit?"

,,Ne-"

,,Ano, alespoň na pět minut."

,,Dobře.."

,,Fukurodani. Výměna hráčů. Akaashi Keiji, číslo pět vyměněn s Anahori Shuichi, číslo deset."

(Anahori Shuichi, setter, první ročník z Fukurodani.)

Akaashi se cítil vinen. Prohráli. Cítil se, jako kdyby to byla jeho chyba. Jeho chyba, protože nehrál dobře.

Byl poslední v šatně. Řekl Bokutovi, ať jde domů, že potřebuje něco udělat. Bokuto věděl, že to byla lež. Věděl, že si dával za vinu to, že jeho tým prohrál. Počkal venku. Čekal 15 minut. Prvně neplánoval jít dovnitř. Ale rychle změnil jeho myšlenky, když slyšel zevnitř zvlyky.

Byl znepokojený. Jeho černovlasý, normálně bez emoční setter brečel. A obviňoval sebe. Bokuto věděl, že s ním něco nebylo v pořádku na zápase. Nebyl tak soustředěný, vypadalo to, že se jen nemohl zaměřit. Vypadal, jako by se znepokojoval několika myšlenkami.

Vzlykání bylo hlasitější a Bokuto se nemohl zastavit z vcházení dovnitř.

Tak zaťukal. Vzlykání ihned přestalo a byly zde nějaké zvuky, jako se někdo něco pokoušel zakrýt.

,,Akaashi? Můžu dovnitř?.."

,,Ne.. Ano.. Možná.. Nevím.." Bokuto byl trochu šokovaný tím, že Akaashi nevěděl co chce. Vždy věděl, co chce. A také vždy věděl, co Bokuto chce, když sám Bokuto nevěděl, co chce.

,,Jdu dovnitř, dobře?" Nedostal žádné 'ano' ani ne 'ne'. Tak vešel.

Myslel si, že pohled na Akaashiho, nebyl ten, který znal, nebyl to Akaashi, kterého znal.

,,Tak říkej, co se děje?" Požádal, aby šel blíž a konečně objal Akaashiho.

,,B-byla to moje chyba že jsme prohráli.. Nebyl jsem schopný se soustředit.. Měl jsem říct něco když začínala druhá hra.. Anahori by se se mnou mohl vyměnit, ale já byl sobecký.. Chtěl jsem zůstat a hrát dál.. Ale kvůli mému sobeckému já jsme prohráli.."

,,Akaashi, nebyla to tvoje vina. Bylo to také moje vina. Měl jsem si uvědomit, že se nedokážeš soustředit.. Takže to nebyla tvoje vina. Ale řekni mi, co tě vyrušilo?"

,,Nějaké věci.."

,,Akaashi, potřebuju, aby jsi mi řekl co." řekl. Posadil se a přitáhl si Akaashiho na klín.

,,Já-.. Můj dědeček umřel.. Myslel jsem si, že se můžu vyrušit volejbalem, jen jsem se ale vyrušil přemýšlením.."

,,Akaashi, proč jsi mi to neřekl? Mohl jsem tě utišit už dřív."

,,Nechtěl jsem tě obtěžovat nebo plýtvat tvůj čas.."

,,Nikdy mě neobtěžuješ ani neplýtváš čas. Upřímně.. Být s tebou je vždy věc, která mi vyčistí mysl od všech hádek doma."

,,Bokuto.. Omlouvám se.."

,,Není to tvoje vina, jak jsem řekl, je to i moje vina kvůli nevšímání si toho, že se necítíš dobře. Ale musíš mi říct, když je něco špatně. Ty víš, jak moc špatně se dáš přečíst."

,,Řeknu."

,,Dobře, dobře."

Přitáhl si Akaashiho blíže a začal mu hladit jemně kudrnaté, černé vlasy. Vypadalo to, že se Akaashi stále více uklidňuje.

,,Bokuto, musím ti něco říct.."

,,Co je to?"

,,Mám tě rád."

,,Jakože 'mám tě rád jako kamaráda' způsobem nebo jako 'Miluji tě'..?" Bokuto se začal červenat. Doufal, že je to ten druhý způsob, jelikož se mu jednoduše Akaashi líbil.

Akaashi se snažil něco říct, ale nic nevyšlo ven a tak ho políbil.

,,Takže myslím, že ten druhý způsob..?"

,,Nekecej, Kotaro." Bokuto byl stále více frustrovaný, protože tohle bylo poprvé, co mu někdo řekl jeho křestním jménem místo rodiny.

,,Omlouvám se, omlouvám se, Keiji."

,,Oh, buď už ticho!" řekl Akaashi a znovu ho políbil. Jelikož nebyl schopen vyjádřit své pocity, nalil je všechny do polibku.

Láska, obdiv a nejlepší je potřeba ochrany.

,,Takže.. Můžu jít k tobě domů? Moji rodiče jsou doma a rozhodně nechci být seřvaný."

,,Jasně. Moji rodiče jsou na pracovní cestě, znovu, takže žádný problém."

,,Oh! Zapomněl jsem se tě zeptat. Budeš můj přítel?"

,,Ano." Akaashi ho pevně objal a dal mu pusu na nos.

,,Budu tě muset vzít brzy na rande."

,,Nejspíš."

Šli domů, ruku v ruce. Vtipkovali o všem možném a tak. Akaashi mu musel nejméně 3 krát připomenout, aby napsal svým rodičům.

,,Kotaro! Napiš rodičům!"

,,Promiň, promiň."

Když dorazili k Akaashimu domů osprchovali se a skončili u Akaashiho v posteli, pod několika dekami a mazlením.

-Bonusová scéna-

Konoha, který měl klíče od každého domu jeho spoluhráčů šel zkontrolovat Akaashiho další ráno.

Když uviděl ty dva, jak se mazlí, tak si je vyfotil a poslal to do jejich společné skupiny, takže všichni věděli, že je Akaashi v pořádku. Také to poslal Kenmě (Jak to sakra správně skloňovat?) a Kuroovi.