„Vítám vás zde ve vašem a teď i mém kostele. Jsem váš nový kněz, Min Yoongi. Doufám, že spolu budeme vycházet" uklonil se před oltářem a taktéž se usmál. Byl to náš nový kněz v kostele, v městě, v kterém jsem žil. Bylo mi šestnáct a právě jsem se začínal nacházet, věděl jsem, že se mi líbí kluci, ne holky už asi od třinácti, ale mé matce jsem to nikdy neřekl. Ale zpět k prvnímu dnu, kdy jsem ho poznal.
Celou dobu jeho mše jsem měl plnou hlavu přemýšlení nad ním, ne nad tím co říká. Má hlava byla zamotaná jen díky jemu a jeho hlasu, který mě uklidňoval. „Otče Mine, prosím přijďte k nám někdy na večeři. My vás rádi přivítáme a pohostíme" řekla má matka, když jsme vyšli společně s otcem Minem ven. Lehce se zasmál a chytl ji za ruce „Paní Park, rád vaší nabídku přijmu, jsem zde přeci jen pár dní a chtěl bych poznat nové lidi" usmála se na něj a poté se oba nastejno podívali na mě. Trapně jsem se usmál a zamával „To je můj syn, Jimin. Chodí sem už od dětství a musí být překvapený, jak jste mladý" přišli ke mě blíž a otec Min mi potřásl rukou „Rád tě poznávám. Doufám, že do kostela budeš chodit stejně nebo více" usmál se na mě a já málem roztál. „Já vás také rád poznávám, otče." zatřásl jsem s našimi spojenými rukami.
Ten večer k nám přišel na večeři, usmívající a příjemný jako ráno. Sedl si vedle mě, upřesněně na mé pravé straně sedět. „Kolik ti je, Jimine?" zeptal se při večeři. „Je mi šestnáct, otče. Tento rok mi už ale bude sedmnáct" „Jsem jen o osm let starší, ale asi bych neměl říkat jen" zasmál se a sním i má matka. Radši jsem mlčel, nevěděl jsem čemu se smějí, je mu dvacet-pět. „Tobě to nepřijde vtipné, Jimine?" zeptala se matka, když se dosmála. „Nevím, čemu se mám smát. Otci Minovi je dvacet-pět let a může říkat jen, osm let je docela málo, nemyslíš, matko?" usmál jsem se. Poté mě vynechávali z konverzací, udělal jsem špatný dojem, až moc špatný, pomyslel. Pozorně jsem poslouchal, mluvili jen o blbostech, abych byl upřímný.
Každý týden, v neděli jsem chodil na jeho mši s matkou. Přišlo léto a s ním letní prázdniny, mohl jsem zůstat doma a odpočívat, ale já jsem chtěl trávit s otcem Minem, tak jsem se přihlásil na výpomoc, jako jediný, takže jsem byl přijat. Měl jsem mu vypomáhat každou mši, ať už to bylo zpívání nebo vybírání z kasičky. Taktéž jsem otce mohl požádat o zpověď kdykoli, bylo mu to jedno.
___________________________________________
Well, hello there. Nová knížka je tu s Yoonmin. Doufám, že se vám tohle bude líbit a že nikoho to neurazí.
ČTEŠ
Hříchy//Yoonmin
Fanfiction„Zhřešil jsem otče. Přemýšlel jsem, jak bych se cítil, kdybych se mohl dotknout těla ostatních mužů. Hlavně nad tím vaším" - Jimin