vytáhla jsem hrnek ze skříňky, společně s pytlíkem čaje, který jsem do něj přihodila a následně zalila horkou vodou. čaj jsem uchopila do rukou a mířila si to směrem k oknu, ze kterého se ráda koukám ven. hlavně když prší, je to tak uklidňující. v ten okamžik můžu vypustit všechny mé myšlenky, ať už se týkají čehokoliv. v průběhu sledováním celé ulice a oblohy jsem po troškách usrkávala z hrnku mého již vyluhovaného čaje.
na sklo dopadla kapka deště, která zanedlouho začala stékat dolů a zanechala za sebou malou cestičku. postupně se k ní začaly přidávat další a další. skoro to vypadalo, že si dávají závody, která rychleji steče dolů. nad tím jsem se jen pousmála a opět se napila z hrnku, který byl už v tuto chvíli poloprázdný.
venku se již silněji rozpršelo, čím byl zapříčiněn nálet kapek na okna ve velkém. zvuky dopadů všech kapek, znovu a znovu, byly skoro jako symfonie. tato dešťová skladba mě pomalu, po krůčcích, ukolébávala ke spánku.
probudila jsem se asi po hodině a půl, protáhla se, promnula si jemně oči ale v zápětí jsem si uvědomila, že venku už nehrála má symfonie kapek, nýbrž sluneční paprsky. tiše jsem povzdechla a šla si udělat nějaké jídlo. za chvíli bylo hotovo, takže jsem se tentokrát s jídlem mohla vrátit k oknu. jedna z prvních věcí co upoutala mou pozornost byla duha, co byla roztáhla po celé obloze.
"tolik barev, vypadá tak šťastná. vznikla jen z tmavého deště, páry a slunečních paprsků. možná je v hlouby, za všemi těmi barvami a štěstím smutná, osamocená. stejně jako já. možná, kdo ví."
-+- — -+- — -+- — -+- — -+- — -+- — -+-
no, tohle je první věc co jsem zatím vypustila do světa z mých draftů a jsem s ní celkem spokojená, haha. za případné chyby se omlouvám,
doufám, že se krátký příběh líbil!! ☔
- L
