Vize

Vize 1/3

Enzo zabil Toma, posledního dvojníka a poutníkům se povedlo přivolat zpátky z mrtvých svého vůdce Markose. Caroline, už toho měla po krk. Její mámu napadli poutníci, naštěstí Tyler zasáhl. Enzo jí štval, ale obdivovala ho. Šel si rovnou za svým. Taky chtěla jít za svým, ale když udělala něco špatně, všichni ji to rádi připomínali.

Pohled Caroline:

Tenhle měsíc byl šílený a začíná to být děsivý. Hlavně ty poutníci mě děsí. Horší, už to být prostě nemůže. Nevím proč, ale zastavila jsem se a dívala do prázdna.

Pršelo a já běžela přes silnici na druhou stranu. Jak jsem pospíchala, zlomil se mi podpatek a asi jsem si vyvrkla nohu. Strašně to bolelo.

''Potřebujete pomoc?'' zeptal se mě někdo.

Já se podívala vzhůru. Neměla jsem slov. Přede mnou byl ten nejhezčí muž na světě. Měl blonďaté vlasy a modré oči. Smrtelná kombinace.

''Vlastně ano. Myslím, že jsem si udělala něco z nohou.'' oznámila jsem mu a jeho pohled směřoval k noze.

''Nejdříve musíme odejít ze silnice.'' řekl a pomohl mi na druhou stranu.

Šli jsme k lavičce. Sedla jsem si a on si přede mnou klekl. Dech se mi zrychlil.'

'Mohu?'' zeptal se pro jistotu a já přikývla.

Opatrně mi chytl tu nohu. Bolelo to, ale když jsem ho sledovala tak, jako by ta bolest sama odeznívala.'

'Lepší?'' zeptal se a podíval se na mě.'

'Trochu.'' řekla jsem, protože to přece jen pořád bolelo.

On se na mě přívětivě usmál. Šátek, co měl mi, obvázal okolo paty.'

'Počkej tu na chvíli.'' řekl, já se na nic neptala a čekala.

Za chvíli se zase objevil s nezbedným úsměvem.

''Mimochodem jsem Niklaus, ale říkej mi Klausi.'' řekl a vytáhl za zády krásnou žlutou růži.

''Caroline.'' řekla jsem a přijala tu růži s úsměvem.

Najednou se to všechno rozplynulo. Mýlila jsem se může to být ještě horší.