Diary full of dreams (R5)

Děkuji...

"Měla jsem ti to říct už dávno." mračila se Mina.
"Je těžké o tom mluvit." řekl Ross a pohladil ji po vlasech. A poté pohlédl na hodinky. Tiše zaskučel "Je mi to moc líto, ale musím jít." řekl omluvně.
Mina se pousmála "Chápu to. klidně jdi."
"Můžu večer přijít?"
"jistě." rozloučili se a každý se vydal jiným směrem.

"Mino moc mě to mrzí!" řekla Ivy hned jak vešla do hotelového pokoje.
"Je to tak lepší."
Ivy se zarazila "Ty se nezlobíš?" přeměřila si ji pohledem. Čekala spíš něco jako "ZABIJU TĚ!"
"Možná později." pokrčila Mina rameny a obálku, kterou držela v ruce rychle zmačkala a hodila do koše.
     Ivy na ni znovu pohlédla.  Při pohledu na utrápenou Minu se rozhodla změnit téma "Půjdeš s námi večer do kina?"
"Přijde Ross." řekla Mina a položila se na postel. Ivy začala vykládat o filmu na který se s Rikerem a ostatními rozhodla jít, Mina ji ale neposlouchala. Její myšlenky se odehrávali mimo náš svět.
"Mino!" zopakovala Ivy a mávala jí rukou před očima "Jsi zpátky na zemi?" zažertovala.
Mina na ni pohlédla a posadila se na postel, ale nic neřekla.
"Takže ano." usmála si Ivy "Volal Ross za chvíli tu bude."
Mina si znovu lehla, ale Ivy ji vytáhla na nohy "Co budete dělat?" zeptala se Ivy a nakoukla do zrcadla.
"Slíbila jsem, že mu všechno vysvětlím."
Ozvalo se zaklepání na dveře. Ivy si vzala kabelku a vtiskla Mině do ruky obálku, kterou předtím hodila do koše "Řekneš mu i o tom dopise?" Ivy otevřela dveře, pozdravila se s Rossem a běžela před hotel kde na ni čekali ostatní.

    "Ahoj." usmál se Ross. "Vážně, mě ten dnešek mrzí. Neměl jsem..."
"Pomohl si mi s tím co já nikdy nedokázala." přerušila ho.
"A to je co?" usmál se a přistoupil k ní.
"Vyrovnat se svojí minulostí." řekla a přitiskla se k němu "Děkuji." zašeptala.

     "Víš..." začal Ross "Nejsi jediná kdo má těžký život."
"Vážně?" zašklebyla se.
"Třeba já. Miluju jednu holku, která si myslí, že tu pro ni nechci být, ale ono to není pravda. Chci ji podporovat jenže mi to nechce dovolit. Šíleně mi to leze na nervy, ale nemůžu si pomoct. jednoho dne sem narazil na jednu holku a to doslova. A teď bych bez ní nedokázal žít!"
Mina se rozesmála a poté pohlédla do Rossovích rozzářených očí "Chci aby si tu pro mě byl. Navždy!" ještě chvíli tam jen tak stáli a objímali se.
     "Slibuji, že se už nikdy nebudu na nic ptát. Vždy počkám dokud mi to sama neřekneš." prolomil Ross ticho.
Mina na něj pohlédla, Ross měl otázku vepsanou ve tváří. "Tak se zeptej." rozesmála se.
"Nevím na co bych se ptal." řekl a rychle polkl další větu.
"Dobře." řekla Mina a posadila se.
"Co tvůj bratr?!" vyhrkl rychle Ross jako by ho slova pálila na jazyku a pak se jako nachytaný uličník posadil vedle Miny.

     Mina se uvelebila Rossovi v náručí "Moc si na něj nepamatuju. Odešel když mi bylo šest. Pamatuju si jen to, že vždy když sem se bála vzal mě do náruče a vyprávěl mi různé historky. A když mi někdo ublížil nebo vzal hračku vyválel ho v písku." Mina se rozesmála "Máma mi vždy říkala, že jsme si byli strašně podobní. jako dvojčata." poté se ke stolu natáhla pro deník a podala ho Rossovi "Mám ti číst deník?" podivil se.
"Jen se podívej."
     Ross začal listovat. Každou stranu zašedlého papíru zdobila kresba. Některé stránky byli prázdné. Pak se Ross zastavil u jedné z kreseb. Byl na ni mladík s malou holčičkou byli si tak podobní.
"Je to nakreslené podle fotografie. Jak říkám moc si na něj nepamatuji."
    Ross listoval dál "Jsou tu jen samé kresby." zamračil se.
Mina se rozesmála "Já o své pocity kreslím ne píšu."
Ross na ni nechápavě pohlédl.
"Podívej třeba tady. První den v L.A a tady táborák u vody." Mina ukazovala na kresby. Chtěla listovat dál, ale Ross ji zarazil "Tohle?"
"Naše první setkáni."
Ross se usmál a přitáhl si Minu blíž k sobě "Miluji tě." řekl a zlehka, ale dlouze ji políbil.