Jendina: láska na kopci [Jungkook ff 18+]

Oh

Ahoj, mé jméno je Jendina. Je mi 17 a opakuju základku. Njn žvt.

Uslyšela jsem zvonit svojí veš od značky Peač. Volal mi strýček Yoongay.

...Yoongay je právě na draatě, chce s tebou po-ke-cat a proto volá tě...

Típla jsem jsem tu mrňavou svini a uslyšela, co mi můj strejdouš teplouš chce.

„Hej poslouchej, slyšíš mě? Já ti to řeknu upe otevřéně? Jdi se zéptat Jinovi do stánu na kástraci mýho Alíka."

Zašlápla jsem tu malou potvoru a vyšla z našeho stanu na druhý kopec, kde pracoval Jin. Zaklepala na jeho zip od stanu a uslyšela ho křičet, jestli tu jsou nějaký zloději tak ať táhnou do háje, protože on nic nemá.

„Ale Jine, to jsem já Jendina." zakřičela jsem nazpátek.

„Aha. No a?" zařval Jin a já se zašklebila.

„Ale já potřebuju vyčistit uši." naříkala jsem a plácla se do krku, čímž jsem si způsobila menší křeč.

Z doktorského stanu najednou vykoukla Jinova hlava a flusla mi do oka.

„Auvajauva," vypískla jsem „ale já říkala uši!"

Jin vykoukl podruhé a tentokrát mi flusl do toho druhého. „Nevymýšlej si nebo to na tebe řeknu Yoongayovi." zpražil mě svým přísným pohledem. Radši jsem o krok ustoupila, protože cihla v jeho pravé ruce vypadala nebezpečně.

Mile jsem se usmála. „Ale Jine, mě poslal strýček Yoongay. A prý chce objednat jeho čoklíta Adolfína na kastraci mozku." vysvětlovala jsem klidně.

„Jendino, Karel žádnej mozek nemá. Co bych mu měl asi tak kastrovat, hm?"

Polil mne pot. Jaktože ho nemá??!

„Ale jestli myslíš vykastrovat, jakože tam dole," pokračoval Jin a pokýval hlavou „tak to bych mohl zvládnout. Neříkej to ale Namčlunovi, zase by proti tomu měl nějaké ty svoje ochranářské kecy a sebere mi všechny cihly a odveze je na skládku jako minule." protočil Jinjin očima.

Zamrkala jsem na něj jako mrkací panna a on si okamžitě stříkl repelent do očí. Podivila jsem se, ale už to moc neřeším, Jin to dělá vždycky, když mě uvidí.

Rozloučila jsem se s ním se slovy 'Čegočest' a otočila se na patě. Vykročila jsem na cestu, ale ještě před tím jsem se chtěla stavit u bratránka J-hoea v sexshopu na pokec.

Mířila jsem na třetí kopec, kde se vyskytoval J-hoevův šopík U Vaječníku. J-hoe je proslulý tím, že skladuje dobrej chlast, takže jsem si řekla, že se po dobře odvedené práci odměním.

Stála jsem před J-hoevovou boudou, ale zakopla jsem a jebla se hlavou o dveře. Spadla jsem a pohladila se po rostoucí bouli na mé neučesané hlavě. Fňukla jsem a s bolestí se znovu postavila na nohy.

Postavila jsem se před vstupem do boudy a chystala se zaklepat, tentokrát pořádně. V tu se prudce otevřeli dveře a sejmuli mě přímo do ksichtu. Skutálela jsem jsem se z kopce jak pytel brambor.

Asi dvě hodiny jsem ležela v bezvědomí až jsem se nakonec probrala. Zvedla jsem se do sedu a chvíli přemítala, kde to sakra jsem. A jo, pod J-hoevovým kopcem, vlastně.

Vyskočila jsem na nohy a ztěží se vyškrábala až na vrcholek kopce. Zaťukala jsem na dveře a ty se poprvé v normálně otevřeli. Vykoukl z nich usměvavý J-hoe s narozeninovým kloboučkem na své hnědovlasé hlavě. Nosí ho pořád, už od svých prvních narozenin a doteď ho nesundal.

„Ahojky Jendino! Copak tu děláš?" zeptal se bratránek s úsměvem od ucha k uchu.

„Oh, konečně. Ty jsi mě před tím neslyšel?" optala jsem se podezřívavě. „Takže jdeš chlastat?" zignorovala mě ta přeoperovaná ženská.

„Samozřejmě Margaritto!"

Vešla jsme do jeho prostorné boudy, plné všemožných certifikátů a ocenění ve tvaru dilda. Má jich dost, že si je lepí i na strop. Avšak nemá to co by chtěl že všeho nejvíce...

„Tak co ten tvůj závod?" zeptala jsem se mezitím co mi naléval panáka kozla.

„No takže, sexshop U Dvou Krtků je o jeden vibrouš přede mnou. Nemůžu dopustit aby to zlatý dildo ve tvaru šišky získali oni! Takhle to prostě nefunguje!" rozčiloval se J-hoe a u toho popadl flašku vodky a celou ji do sebe kopnul.

„Eheejj" povzbudila jsem mého drahého bratránka že čtvrtého kolena, při exnutí celé božkovy vody.

Když dopil, yeetnul flašku o zeď, na které vysel plakát místního lůzra jménem Namčlun, jako pokaždé když dopil.

„Nuže, kde jsme to skončili?" přepadnul J-hoe ze židle.

. . .

S Margarittou jsme se střískali do bezvědomí. Potom jsem si řekla že bychom mohla už odejít k mámě stanu.

Nějakým záhadným způsobem jsem se zvedla a vydala se ke dveřím. Ty dveře byly nějak moc vysoko, bo jsem nima sotva prolezla. Najednou jsem začala padat. Spadla jsem přímo mezi hovna.
„Khuurva" zahudrovala jsem a začala se kutálet. Pořád jsem přidávala na rychlosti.

Zrovna jsem nabrala vysokou rychlost, přesně 150km/h a najednou jsem se zastavila a usnula.

Pohled třetí osoby

Spala tam asi dvě hodiny, když si ji náhle všiml statný jinoch. Pohlédl na ni, a zjistil že neživě vypadající dívka spí v hlubokém spánku.
Načichl její jemnou vůni a zjistil, že se válela v hovnech. Ihned si ji zamiloval.

Vzal ji do náruče a odnesl k sobě do stanu...