🥀𝓡𝓸𝓼𝓮𝓼🥀[TododekuCZ]

🥀5🥀

Pohled Izuka:
Zrovna byl trénink a já jsem se mu plně věnoval jako vždycky. Dokud jsem tedy do někoho nenarazil.„M-moc se omlouvám pane Aizawo!"řekl jsem nervózně když jsem se podíval do tváře ospalému učiteli. „Promluvme si."řekl natolik vážně že jsem se trochu vyděsil. Provedl jsem snad něco?

Pověděl mi o všem co se stalo a jak je na tom Todoroki. Prý by byl moc rád abych za ním zašel. Samozřejmě bych tam zašel i kdyby mi to neřekl. Jediné co mi vážně vrtalo hlavou bylo to proč na tom tolik trval. Určitě to muselo mít nějaký důvod.

Pohled Todorokiho:
Ani nevím jak dlouho jsem vlastně v té nemocnici.Každý den byl stejný. Polovinu dne jsem prokašlal a odplivává do kyblíku. Někdy to bylo i mnohem horší a dusil jsem se. A pokud jsem se nedusil tak jsem spal.

Rozhlédl jsem se po pochmurném nemocničním pokoji a zastavil se u květin ve váze. Někdo mi donesl květiny? To někomu stojím za to aby mi donesl květiny? To je vskutku milé...od koho jsou?

Jednu jsem vytáhl a přičichl jsem si k ní. Zavřel jsem oči a užíval si tu příjemnou vůni . Voní tak povědomě...odkud jen tuhle vůni znám?

Někde zaklepal na dveře a tak jsem odložil květinu zpět.„Ah už jsi vzhůru Todoroki?"usmál se na mě ten přenádherný úsměv. Jako vždycky zářil. Ale nemohl jsem si všimnout jeho oka které bylo napuchlé a fialové.

Nic to neměnilo na tom že ani to neodradilo jeho oči zářit jako dvě jiskřičky. Ještě nikdy jsem ho neviděl nezářit.To by prostě nebyl on. A přesně proto ho miluju.

„Oh jistě.."přikývl jsem. Posadil se na židli vedle mého lůžka a podal mi krabičku a hůlky.„Soba,studené a jedině pro tebe." zase se na mě usmál. Opět si vzpomněl i když jsem na něj předtím byl takový nepříjemný. Je tak jednoduché padat do té lásky hlouběji a hlouběji. Zabíjí mě to. A to doslova a do písmene.

Děkuji."pousmál jsem se a krabičku si vzal a začal jíst.„Midoriyo,co se ti stalo s okem?"prohlédl jsem si jedno oko které se výrazně odlišovalo od druhého.„Tohle? Ale to nic."mávl rukou„Stalo se mi to při tréninku. Znáš mě. Jo a mimochodem byl jsem tu už s Iidou s Urarakou ,jenže jsi spal tak jsme ti tu nechali květiny a šli pryč. Vůbec nevoněly tak jsem tomu napomohl haha."zachechtal se ,ale neznělo to vůbec upřímně. Spíš nervózně.

Takže to je ta vůně. Jeho vonňavka. Pomyslel jsem si a rychle zavrtěl hlavou abych odehnal myšlenky protože tohle mne teď nezajímá. Zajímá mne co se stalo.

Zarazilo mě jak rychle odvedl řeč od toho o čem jsem s ním mluvil.Něco se musí dít...určitě mi lže.
............................................................................
Ahooj!
Užívejte prázdniny ještě dokud to jde! Doufám že se vám kapitola líbila a přeju vám krasný večer!<3