Byl jednou jeden vlk, který už nějakou dobu slídil kolem ohrady s ovcemi, kterou hlídal mohutný ovčácký pes. Když takhle jednou vyčkával za plotem, pes si ho všiml a s vrčením přiběhl k plotu z druhé strany. Chvíli se na sebe tak dívali, když v tom vlk promluvil: "Přestaň na mě vrčet a nech mě vzít si jednu ovci, pse. Ty vůbec nevíš jaké to je tady za plotem. Celý den jenom hledat něco k snědku, třást se zimou nebo strachem o vlastní ocas. Mezitímco já bojuju o přežití, ty si ležíš v teple v boudě a jíš jídlo, které ti dá tvůj člověk. Tak mě nech se aspoň trochu najíst." Pes na to odpověděl: "Vlku, já sice nevím, jaké to je na tvé straně plotu, ale znám tu svou. Možná se nemusím bát jiných zvířat a pán mi dává jídlo, ale nemám se tu o nic líp než ty. Já musím každý den hlídat tyhle ovce, které chtějí vlci nebo jiná zvířata ukrást a musím za ně nazovat i život, když je to třeba. Kdybych ti jednu ovci dal, můj pán by mě zbil holí a nedal mi večer najíst. Možná mám střechu nad hlavou, ale jsem člověkův otrok. Ty jsi aspoň volný a nemusíš se před nikým třást." Vlk si jen odfrkl, otočil se a vrátil se do lesa, odkud dál ohradu pozoroval. Pes se také otočil a vrátil se do boudy. A oba dva dál přemýšleli, jaké by to bylo, kdyby žili na druhé straně plotu.
Ponaučení: Neporovnávej svůj život s jinými a buď rád za to co máš. Nemáš tušení, čím vším si oni musejí procházet.
ČTEŠ
Pokusy o příběh s ponaučením
RandomNejsem profesionál a ani nevím, zda budou mé kratičké příběhy dávat větší smysl. Jenom jsem si uvědomila, že mám pár spontánních nápadů a dostala chuť je předat světu. Předem upozorňuju že pravidelné příspěvky nečekejte, je to spíš moje osobní sbírk...
