Now I Don't Need You!

MEET HIM

O 4 roky později.....

„Takže dnes naše studio navštíví nejslavnější fotbalistka Avery Gonzales!" Oznámila redaktorka, která řídí tuto show. Přišla jsem tedy k ní a podala ji ruku. Potřásli jsme a já se posadila. „Takže Avery teď je ti čerstvě 21 je to tak?" Optala se. „Oh ano." Odsouhlasila jsem. „Od kolika let se věnuješ fotbalu? A kdo tě k němu přivedl?" „Takže fotbalu se věnuji aktivně od svých 5 let a přivedl mě k tomu děda." „Kde jsi hrála než jsi se dostala na vrchol?" „Hrála jsem za gympl v Severní Karolíně." „Jaké jste měli mezi sebou vztahy?" „Skvěle! Kluci byli strašně fajn. Byli jsme hodně sehraný tým. Když někdo měl s něčím problém, dokázali jsme ho společně překonat." „Wow! No a co rodina? Matka, otec a sourozenci?" „Taťka zemřel když mi bylo 13. Mamka si našla přítele až když mi bylo 17. Taky mám jednoho nevlastního bratra." „Paytona?" „Ano, Paytona." „Jaký jste měli nebo spíš máte vztah?" „Dříve jsme měli skvělí vztah, ale teď už nemáme žádný. Každý máme svůj vlastní život." „Vím, že je to hodně osobní, ale řekla by jsi nám důvod prosím." „Můj odjezd. Nějak se s tím nemohl smířit." „Asi to pro něj nebylo lehké." „To ani pro mě." Povzdechla jsem si. „Úplně tě chápu. Vzdát se matky, jejího přítele, kamarádů, bratra..... ale teď jsi tam kde jsi." „Jsem ráda, že jsem učinila takovéhle rozhodnutí." „A co tedy nový tým?" „Bože to jsou tak skvělí lidi. Je to moje rodina tady v New Yorku. Nečekala jsem, že si takto sedneme." „Jak trávíte víkendy?" „No.... hororama. Děláme si domácí kino. Chodíme stanovat a někdy zajdeme na nějakou párty." „No a co kamarádi z Karolíny?" „Nějak jsme ztratili kontakt. Mrzí mě to. Ty lidi byli neuvěřitelní. Dělali jsme spolu všechno. Chodili na párty, dělali přespávačky, řešili jsme problémy o kterých nikdo jiný nevěděl. Prostě jsme byli nerozlučná parta. Když jsem se přestěhovala volali jsme si asi týden ale pak se ten kontakt nějak ztratil." „To je mi líto." „Nemusí." „Jsi s tím nějak v pohodě." „Díky klukům. Pomohli mi se s tím vyrovnat." „No a to je od nás vše. Mockrát děkuji, že jsi přijala pozvání." „Není za co. Nashledanou." „Naschle."

„Co máš v plánu na prázdniny?" Zeptala se Charli. „Hele asi pojedu do Karolíny. Nebyla jsem tam přes 4 roky, mamka má 14 narozeniny a ty jedeš semnou!" Řekla jsem. „Hele je tam Chase." „A kdo řekl, že se s nim budeš bavit?" „Dobře... ukecala si mě." Dala ruce na znamení, že se vzdává. „Jsu zabukovat letenky na 13." „Už za týden? Dobře, ale půjdeme ještě nakoupit. Potřebujeme se tam pořádně předvést!" „Jasně prosím tě!" „Hele já už budu muset domů. Kvůli Dixie, je nemocná a je tam sama." „Úžasná kamarádka, skvělá sestra." „Aw. Jsi zlato. Tak pa uvidíme se pozítří, před nákupákem." Řekla, objala mě a odešla.

Po týdnu- 13.7.
„Za 10 minut jsem pro tebe. Buď připravená, nebudu čekat!" Řekla jsem Charli do telefonu. „Jasný! Pačko." Típla to.
Přijela jsem svým nablýskaným Mercedesem před brány jejího domu. Po chvilce vyběhla s kufrem v ruce. Hodila ho do kufry a usedla na místo spolujezdce. „Čau kočko!" Řekla jsem a objala ji. „Čusan. Hurá do Karolíny!" Zařvala a já se rozjela. Po chvilce jsme dorazily na letiště. Odbavili jsme si kufry a čekali na let. Když už ho konečně ohlásili, šli jsme si sednout na svá místa.

Let trval asi 8 hodin. S Charli jsme si celou dobu povídali. Odchytily jsme si taxi a jeli do hotelu. Vyzvedli si kličky a šli se ubytovat. Vybalily jsme si věci a jelikož už byl večer, šli jsme spát.

Ráno mě vzbudil budit. Vypla jsem ho a šla se převléknout.

Potom jsem vzbudila Charli. Ta se také převlékla. Vzali jsme si na sebe dlouhé černé mikiny, aby nás venku lidi nepoznali. Vzala jsem dárek, který mám pro mamku a vydali se k nám domů. Zazvonila jsem na zvonek a otevřela mi mamka. „Dobrý den, je doma Avery?" Zeptala se Charli. „Bohužel ne. Je v New Yorku." Řekla mamka a posmrkla si. „Kdo je to?" Do chodby k mamce přišel Payton. Poznala jsem ho. „Co potřebujete?" Zeptal se. „Přišli se zeptat na Avery." Řekla mamka. „Hm ta není doma. Jestli se ještě někdy vrátí, dám vám vědět." Řekl Payton a odešel. „Oh aha. Jen jsem vám chtěla dát dárek." Řekla Char. „Oh vážně?" Zeptala se nevěřícně. Char přešla ke mě a sundala mi kapuci. „Pane Bože!" Zařvala mamka, sedla si na schody a začala brečet. „Jsi v pohodě?!" Vyjekl Payton, který hned přiběhl. Pohled se mu zastavil na mě. „Co vy tu ještě děláte?" Zeptal se. „Bože zlato! To je ten nejlepší dárek!" Řekla a běžela mě obejmout. Payton jen nechápavě stál. Z tašky kterou jsem s sebou měla jsem vytáhla krabici. „Takže má nejmilejší. Přeji ti všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví a lásky ke mě." Řekla jsem a obě jsme se zasmály. Podala jsem ji krabici a ona ji otevřela. „Děláš si ze mě prdel?!" Vyjekla a skočila mi okolo krku.

„Proč za mě tolik utrácíš? Pro mě nejlepší dárek, že jsi přijela a ty mi ještě koupíš LV boty!" Řekla . „Pojď dál. Máš mi toho co říct." Pustila nás domů. Payton nás pořád podezíravě prohlížel. „Ahoj Phille!" Vyjekla jsem a skočila mu do náruče. Nejdřív mi objetí neopětoval. Po chvilce se odtáhl a prohlédl si mě. „Pane Bože! Beruško moje! Tolik jsi mi chyběla!" Objal mě znovu a pevněji. „Jsem jedinej kterej tohle nechápe?" Zeptal se Payton. „Ty jseš neuvěřitelnej." Odfrkl si Phill. „Phille nebudeme si to kazit. Do kdy tu jsi?" „Do konce prázdnin." „Oh, máme co dělat." Řekla mamka a zasmála se. „Zlato díval jsem se na ten rozhovor. Byla jsi skvělá!" „Prosím! Vysvětlete mi co se děje. Přišli sem nějaký dvě holky a najednou jsou u nás v domě a baví se s váma. Prosím chci jen blbý vysvětlení co tu dělají." Řekl už zoufale Payton. Musela jsem se uchechtnout. „Avery Gonzales, těší mě." Řekla jsem ironicky. „C-cože?!" Vyjekl. „Mami myslím, že už půjdeme. Chtěli jsme se dneska ještě podívat na kluky." Řekla jsem a šla ke dveřím. „Zítra se stavíme." Řekl jsem a dala ji pusu na tvář.

Omlouvám se, že nevycházeli kapitoly, ale byla jsem na dovolené. Snad to chápete💖💖💖