Now I Don't Need You!

BAD DREAM

„Co když se neprobudí?" Slyšela jsem hlasy z dálky. Pomalu jsem začala otevírat oči. Rozhlídla jsem se a zjistila, že jsem ve svém pokoji na posteli. Ruce a nohy jsem měla zavázané obrazem. Měla jsem v plánu se posadit, to by mě ale nemohlo silně píchnout v boku. Sykla jsem a tím přivolala pozornost osob, nacházejících se u mě v pokoje a čekajících než se probudím. „Oh můj bože!" Vyjekla Charli a mačkala mě v objetí tak moc, až jsem vypískla bolestí. „Jasně promiň." Řekla a sklopila pohled. „V pohodě." Kývla jsem a zvedla se z postele. „Kam si myslíš, že jdeš?" Zeptal se druhý a také poslední člověk v této místnosti. Nebyl to nikdo jiný než Nick. „Nikam." Prskla jsem, obešla ho a mířila si to do obýváku. Když jsem přišla, všechny pohledy zůstali na mých rukách. Nijak jsem si toho nevšímala a šla do kuchyně, ohřát si jídlo. Do mikrovlnky jsem dala talíř se špagetama, které někdo udělal k obědu.
Vzala jsem si už ohřáté jídlo s příborem a šla si sednout ke stolu. Moc se mi nedařilo s vidličkou, takže jsem jídlo zase odnesla. Aniž bych někomu věnovala jeden pohled, jsem se vydala zpět do pokoje. Nikdo tam už nebyl. Sundala jsem si zakrvácené obvazy. Byla jsem samý šrám. Na zemi se ještě pořád válely kusy skla společně s mou krví. Došla jsem si pro koště a lopatku a celé to zametla. Trvalo mi to docela dlouho, protože jakmile jsem napnula ruce, zaschlé rány popraskaly. S bolestmi jsem ulehla do postele.

Po chvilce jsem uslyšela otevírání dveří. Nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost a pořád pozorovala strop. Až když si osoba odkašlala, přesunula jsem na ni pozornost. Jeho modré oči mě propalovali. Musela jsem přerušit oční kontakt, jinak by to vypadalo divně. „Co jsi dělala?" Zeptal se tiše. „Nic." „Co jsi dělala?" Zeptal se víc nahlas. „Nic ti do toho není." Sykla jsem. „Ale je. Záleží mi na tobě chápeš?" Jen jsem mykla rameny a vstala z postele. Obešla jsem postel, takže jsem stála za ním. Sedla jsem se pro mobil. Byl totálně na sračku, ale když jsem ho zapla, pořád fungoval. Hned na mě vyskočili zprávy od Quintona. „Kurva!" Zaklela jsem a posadila se skoro naproti němu. Pročítala jsem si je. Většina zpráv byla ve smyslu: miluji tě, odpusť mi, odepiš, záleží mi na tobě, už ti nebudu lhát a tak dále. Znovu jsem odhodila mobil. Tentokrát už ne do zdi, ale na podlahu. Byla to docela rána. Chase sebou malém mrsknul na zem. „Potřebuju novej telefon." Uznala jsem. „Proč?!" Zeptal se vyděšeně. Nic jsem mu na to neodpověděla a začala na sebe házet dlouhou mikinu s tepláky, abych zakryla řezance. Do kabelky jsem si hodila peněženku a sešla schody. Samozřejmě Chase mi byl v patách. „Nicku?" „Copak" zeptal se mile. „Půjčil by jsi mi auto?" „Na co?" „Potřebuji nutně do obchodu." „Proč si neřekneš Chaseovi ať tě tam doveze?" „No eh...." nedokončila jsem radši větu. „Já ji hodím." Objevil se za mými zády Chas. Jen jsem sklopila hlavu a šla za ním. Nasedli jsme do auta a rozjeli se do obchodu.

Cesta probíhala v tichosti, což mi přišlo vhodné. Došli jsme do iSTYLE. „Jakej?" Zeptala jsem se Chase. „Kdyby bylo na mě tak ip 12." Mykl rameny. Došla jsem tedy k pokladně a nahlásila objednávku. Po chvilce si nás zavolali kvůli podepsání různých papíru. Ještě jsem si koupila kryt a simku. Myslím, že ta moje by už nešla použit. Všechno jsem zaplatila a byla na odchodu. „Nestavíme se na jídle?" Zeptal se. „Proč ne." Šli jsme do KFC. Objednali si a i přes mé protesty to zaplatil Chase. Sedli jsme si ke stolku a v tichosti se najedli. Byla jsem ráda, protože jsem se konečně najedla. S příborem my to fakt nešlo.

„Můžeme?" Zeptal se, když jsem dojedla. Odnesli jsme tácy a šli k autu. Ještě mě cestou zastavilo pár fanoušků. Pak už jsme konečně jeli domů.

„Už jste tu?" Zeptala se Charli. „Ne, tady sám osobně Santa Claus z Grónska." Řekla jsem ironicky a šla si sednout k ostatním do obýváku. Rozbalila a nastavila jsem si mobil. Přidala si tam lidi a šla se dívat na televizi. „Hej docela nuda. Nejdeme něco uvařit?" Postěžoval si Tony. „Avery?" Řekl a podíval se na mě. „Jsem najedená, takže ode mě nečekejte nějaké výkony." „Co jsi jedla." „KFC." „To jsi mi jako nic nepřivezla?" Zeptal se na oko uraženě Nick. „Promiň, už se to nebude opakovat." „To doufám!" Společně jsme se zasmáli. „Ne ale teď vážně, co budeme dělat?" Zeptal se Markie. „Sportování ne!" Zamítla Char. „Nevím jak vy, ale já si jdu lehnout." Řekla jsem a s bolestmi se zvedla.

Lehla jsem si a přikryla se. Do 5 minut jsem usnula.... „Nemůžu o tebe přijít chápeš?!" Zařval a jeho slzy si našly cestu ven. „Na to jsi měl myslet dřív ty bezcitnej hajzle!" „Tohle nesmí jen tak skončit! Dlouho jsem o tebe stál a když tě konečně mám, tak mě pošleš k vodě?! To nedopustím!" Řekl a nespouštěl ze mě oči. „Kdyby jsi se nevyspal s tou courou, tak by bylo všechno při starým! My tě milovaly, ale nevěru neodpouštím!" „Jak MY?!" „Já a moje dcera!" „Ty j-jsi těhotná?" Zeptal se tiše. „Jo! Ale bohužel s někým jako jsi ty!" Řekla jsem, popadla kufry a odešla v toho domu plného vzpomínek. Ještě na mě něco křičel, ale přes tu bolest jsem nic neslyšela. Nastartovala jsem auto,vyjela vstříc sinicí a jela k mým rodičům. To by ale naproti mě nemohlo vyjet auto se zřejmě opilím řidičem. Pak byla jen tma.....
Rychle jsem se vyšvihla do sebe a zrychleně dýchala. Vedle mě v klidu oddychoval Chase. Zvedla jsem se, došla jsem do koupelny a omyla si obličej. Moje břicho oznamovalo, že je čas na noční prohlídku lednice. Sešla jsem tedy schody a docupitala do kuchyně. Z ledničky jsem si vytáhla zeleninový salát, který si včera dělala Charli. Na nic jsem nečekala a pustila se do jídla. Najednou se rozsvítilo světlo, což znamenalo že mě někdo přišel navštívit..