Ta která v dešti tančí

kapitola 1

Už jako malá holka jsem milovala déšť. Pamatuji si první den, kdy jsem byla venku v tom krásném dešti.Stalo se to ,když mi bylo pouhých pět let. Byl druhý týden Riódního měsíce. Venku byli kaluže modrých kapek deště. Lampa u cesty svítila na kapalinu padající z nebe ,která se díky záři z lamp jemně třpytila.Vyletěla jsem ze dveří, abych se na tu krásu mohla kouknout zblízka a ne jen z oken pokoje.Chtěla jsem cítít ty kapky na své kůži, aspoň na chvíli, jen minutku být ohnisku dění.

Byl to pro mě splněný sen, sen který se podle ostatních nikdy neměl splnit, když ta tekutina smáčela mojí tvář, Byl to úžasný pocit. Cítila jsem se najednou plná energie, Jako kdyby mě ten déšť předal něco ze své jemnosti a síly. Nebyla jsem ani u branky a táta už mě tahal zpátky domů.Plakal.Svíjel se bolestí.V tu dobu měl zrovna chřipku.Viděla jsem ,že kvůli krvavě červeným flekům,co se mu objevili na kůži trpí.Ty kapky jarního deště mu ublížili. Nepřežil to. A já? Ten den se zjistilo že jsem ta divná,ta jiná. Ta imunní proti dešťovým kapkám.

Začneme raději ještě jednou. Je mi šestnáct let, jmenuji se Reena, lidé mi říkají Ree a jsem 'Ta imunní'.V naší oblasti jsou dvě vesnice. Jedna z nich je vesnice takzvaných Riodů, lidé z této vesnice jsou jinak nazývání Riódi a druhá vesnice patří Koliodům, lidi z této vesnice jsou Koliódi. Řekněme ,že tyto vesnice jsou takový kamarádi, kamarádi, kteří se baví jen ,když vážně musí. V překladu: nesnášejí se.

Já žiji ve vesnici Riódů. Každý měsíc Riodů jinak zvaný Riódní měsíc, má dva týdny.První týden je slunečné počasí,na obloze nikdy neuvidíte ani jeden šedivý mrak. Všichni občané vesnice jsou nacpaní v našem parku a snaží se strávit každičkou hodinu venku. Druhý týden prší. A to je vlastně všechno co se tam venku ten týden děje. Lidi se neprocházejí po cestách co vedou parkem,nechodí ani do naší vyhlášené cukrárny,nechodí nikam.Druhý týden je pro lidi nebezpečný. Už několikrát jsem viděla idioty ,kteří si mysleli ,že budou něco víc ,když vyběhnou ven do deště. Stejně nakonec všichni skončili na ošetřovně s červeným, zkrvaveným tělem.Déšť je něco jako jemná,ale někdy i smrtící kyselina,když to popíšu hodně neodborně,protože kdyby to byla kyselina ,tak bych už dávno ležela hluboko v zemi nebo bych byla vystavována ve skleněné rakvi -'Ta imunní=umřela v dešti'. 

Takže pro ty méně chápavé 

 ..nevadí my déšť.