Temná čarodějka

,,On sám nezčernal, to já ho ušpinila"

Někteří říkají, že jsem se změnila.
Někteří říkají, že to ve mně vždy bylo.

Před patnácti lety se narodilo maličké děvčátko,do domu písaře a švadleny.
Její bílé vlásky, prozařovaly tmu a její téměr bílá pleť jako by byla z porcelánu.
Křehká dívenka se ráda smála a milovala když vycházelo slunce.
Její zvonivý smích, slýchali sousedé velmi rádi.
Byla malou hvězdou, která přišla do jejich vesničky vrátit světlo.

Čím více dívenka rostla tím více byla krásnější.
Běhala venku s ostatními dětmi, smála se a  každému dokázala vykouzlit úsměv na tváři.

Před pěti lety se se u dívenky tak křehké, že se jí člověk bál dotknout, projevili zvláštní schopnosti. Uměla nechat věci zmizet, uměla nechat květinu rozkvést, uměla věci zvednout do vzduchu aniž by se jich dotkla.
Bavila tím ostatní děti, které to poté doma vyprávěli rodičům.

Začala vzpomínat.

,,Co to má znamenat?" uslyšela zvýšený hlas své matky.
,,Tvoje dcera je čarodějnice! Co když ublíží našim dětem?!" uslyšela hlas sousedky.
,,Zařídím aby se s nimi nestýkala" řekla její milovaná maminka.

Jako vír se její vzpomínky zatočili a na mysl jí vytanula ta která mohla všechno změnit.

,,Hannah, pojď sem na chvíli"
Dívka došla ke své matce a podívala se na ní.
,,Vidíš ten bílý šál?"
Dívka přikývla.
Žena namočila šál do černé tekutiny a čím více ho namáčela tím více černal.
,,Zčernal" zkonstatovala dívka.
,,Ne on sám nezčernal, to já ho ušpinila" řekla.
,,A?"
,,Nenech se nikdy ušpinit jako tenhle šál" odmlčela se ,, rozumíš?"
,,Ano"
,,Protože černá barva na bílé zůstane, nikdy nezmizí" řekla a černý šál si dala přes ramena.

Vzpomínka vybledla a nahradila jí první černá skvrna na bílém šálu.

,,Matko!"
,,Co se děje?"
,,Elisabeth mi řekla, že se se mnou nesmí bavit a že jsem hnusná čarodějnice!" řekla jedenáctiletá dívka své matce.
,,Nic si z toho nedělej" řekla její maminka a posadila si dceru na klín.

Vzpomínky v její hlavě se promíchali a před očima viděla vzpomínku, kterou pohřbila hluboko do svého nitra.

,,Je to čarodějnice! Proč se jí pořád zastáváš?!"
,,Je to moje dcera! A stejně tak tvoje!"
,,Vyhoď jí z domu!"
,,Nikdy!"
,,Je jako prokletí!
,,Není!"
Dívka vstoupila do místnosti tak neslyšně, že se ani jeden z dospělých neotočil.
,,Jsi naivní! Nemá problém nás kdykoli zabít!"
Matka se vrhla na otce ale on jí jednou ránou srazil k zemi.
,,Nebudeš bít mou matku!" rozkřikla se dívka.
Hněv jí prostoupil, natáhla ruku před sebe a v tu chvíli se ozval výbuch a dům ležel v sutinách.
Dívka se ustrašeně rozhlédla a když uviděla oba rodiče pohřbené pod sutinami, rozplakala se.
Její otec měl pravdu, zabila je.
Lidé se začali sbíhat kolem domu a když uviděli Hannah začali křičet.
,, Ty špinavá čarodějnice!"
,,Na hranici s ní!"
,,Zabila je!"
Hannah se dala na útěk. Utekla do nedaleké jeskyně a tam se schoulila do klubíčka.

Dívka otevřela oči, tady to začalo, taky bílý šál zčernal. Dívka vstoupila do sutin, vytáhla ze sutin černý šál a dala si ho kolem ramen.

Nemají pravdu, ani jedni. Já jsem se nezměnila. To oni změnili mě.
Ve mně to nikdy nebylo to oni tam zasely temnotu. Teď už není cesty zpět.