Tell me a truth (h.s.)

6. <<Bar>>

,,Nevím co ti přelítlo přes nos. Ještě před chvíli si byl milý, ale teď? Věděla sem, že jsem sem neměla chodit! A nevím kdo tě naštval, ale na mě si to nevylejvej."

HARRY

6.5.2014 - sobota

Probudil jsem se asi kolem desátý a zjistil, že to co se stalo včera nebyl jenom sen. Vyčítám si to co jsem udělal. Vůbec sem to neměl říkat a už vůbec si nevylejvat můj vztek na Amy. Hold, ale já sem tupej, že. Ještě k tomu jsem se pohádal s Liamem a u Nialla jsem si to podělal. Můžu být ještě větší debil? Ne, nemůžu.

Neochotně jsem vstal a namířil si to do koupelny. Podíval jsem se na sebe do zrcadla, což jsem neměl. Vlasy jsem měl rozcuchaný do všech stran a několik z nich jsem měl i v obličeji. Obličej bez výrazu a oči jako, který se stále klížily a dávaly mi tím najevo, že chtějí ještě spát, ale já už spát nemohl. Už jsem si nemohl jít lehnout a jen tak usnout. Nešlo by to. Když prostě ležím všechny myšlenky se mi rozleží a nad vším musím přemýšlet. 

Seběhl jsem do kuchyně a hned jsem přisedl ke stolu. ,,Tak jaký byl včera ples?" Přisedl ke mně moje mamka. Anne. Jen jsem si povzdech a začal se nimrat ve svých palačinkách. Její otázku jsem ignoroval a dělal jakoby vůbec nezazněla.

,,Harry!" Vykřikla mamka. Podíval jsem se na ní. ,,Jo ušel." Pokrčil jsem nezaujatě rameny.

,,Ušel? Harolde Edwarde Stylesi co se tam stalo?" Řekla s pozvednutým obočím a když mi říká celým jménem myslí svojí otázku vážně a za každou cenu chce zjistit odpověď.

,,Uh, jen jsem se nepohodl s Liamem, ale znáš to... Zase to nějak urovnáme." Mykl jsem rameny. To určitě. Pomyslel jsem si. Pochybuji, že se tohle jen tak urovná. Liam vypadal totiž dost naštvaně. A popravdě se mu ani nedivím.

Mamka si mě přeměřila podezíravým pohledm, ale nakonec přikývla.  ,,Ehm dneska nebudu doma na oběd, půjdu ven s- no- s Niallem." Vykoktal jsem a podrbal se nervózně na zátylku. Ale pochybuji, že by se mnou Niall někam po tom všem šel. Ale výmluvu potřebuji. Mamka mi na to jen přikývla a já vstal od jídla a rychlostí blesku se v pokoji převlíkl.

Hned potom jsem odešel z domu a měl namířeno k Niallovi. Sice se se mnou nebaví, -Což není pravděpodobně sám.- ale potřebuji s ním mluvit. Kvůli Smy, ale i kvůli tomu abych se mu omluvil. Ale měl jsem důvod. Sobeckej důvod.

NIALL

Pořád nechápu proč to Harry udělala. Nebo takhle vím proč to udělal, ale nechápu proč takhle. Nechtěl jsem Amy ublížit, ale taky nechci, aby mě vyhodili ze školy. O to opravdu nestojím. Nejhorší na tom je to, že je na mě Amy naštvaná a nereaguje na to, že jí volám nebo ani nereaguje na esemesky.

Domem se ozval hlasitý zvonek, který naznačoval, že někdo přišel. Jsem doma sám, takže musím jít -logicky- otevřít já. Vyběhnu z pokoje, seběhnu schody a otevřu dveře. Když uvidím osobu stojící před mým domem zkamením.

,,Co tu chceš." Zavrčel jsem po chvíli, naštvaně. ,,Nialle přišel jsem se omluvit. Byla totální blbost, abych dělal tohle." Omluvil se a sklopil pohled.

,,Jo to vím i bez tebe." Odsekl jsem. ,,Doufám, že ale víš, že Amy je na mě naštvaná nezvedá mi telefon neodepisuje na zprávy a celkově nereauguje na mě?! A to jen kvůli tobě!" Rozkřikl jsem naštvaně.

,,Tohle teď opravdu řešit nechci. Přišel sem se ti omluvit. Chápeš?!" Rozhodil rukama. ,,Jo chápu to. Ale jedna omluva na to nestačí. Způsobil si něco, o čem pochybuji, že se jen tak urovná." Odpověděl jsem potichu a zavřel dveře.

HARRY

Vždyť Niall má pravdu. Tohle se jen tak nespraví. Chtěl bych to napravit, jenže nejhorší je to, že nevím jak. No nejdřív začnu tím, že zajdu za Amy. Odkud vím, kde bydlí? No znáte to... Známosti.

**********

Stál jsem dnes už po druhý před něčíma dveřma a mačkal zvonek. Slyšel jsem i přes zavřený dveře jak se zvonek rozdrnčel. Chvíli bylo ticho, až jsem přemýšlel nad tím, že odejdu, ale tuhle myšlenku zníčil zvuk jdoucí zevnitř. Uslyšel jsem něčí dupot po schodech.  Po otevření dveří jsem zůstal stát jako opařený a trvalo mi značnou chvíli, než jsem se dostal zpět do reality.  Přede mnou stála Amy jen v ručníku a s drdolem na hlavě.

,,Co chceš?!" Vyštěkla Amy a přitiskla si ručník k tělo ještě víc. Zatřásl jsem hlavou abych se vzpamatoval.

,,Přišel jsem se omluvit. Na tom plese jsem se choval jako úplný vymaštěnec." Vydechl jsem konečně. ,,Jo to vím i bez tebe." Odfrkla si. Musel jsem se lehce zasmát, protože to mi dnes řekl i Niall.

,,Něco k smíchu?" Podívala se na mě s nadzvihnutým obočím. ,,Jenom, že to mi řekl dnes už i Niall." Odpověděl jsem. Amy se nadechla, aby něco řekla, ale potom vydechla, protože si to očividně rozmyslela.

,,Takže?" Řekl jsem a nadzvihnul jedno obočí. 

,,Harry, pochop, že já šla na ten ples s tebou. Šla tam s tebou a myslela si jak nakonec může být všechno fajn, ale víš ty co? Ono to není fajn. Já nevím co sis myslel, ale nebudeš si ze mně dělat nějakou svojí hračku!" Začala na mě křičet. Semkl jsem rty do jedné linky a sklopil zrak.

,,Takže koukám, že si to pochopil. A jestli ne to už mě ani nezajímá." Vyprskla a zavřela mi před nosem jako Niall. Proč to vždycky musím podělat jen já?! Jo už vím. Protože jsem to já.

*****

,,Jednoho panáka vodky." Poručil jsem si  v jednom baru do kterého jsem zašel po tom co mi Amy vpálila do obličeje pravdu. Tu hnusnou, blbou pravdu.

Ani ne po dvou minutách přede mnou stál panák vodky, kterého jsem do sebe okamžitě hodil a poručil si dalšího.

***********

Nevím kolik je hodin a ani nevím kolik panáku vodky v sobě mám. A přemýšlím jestli mám v sobě jenom vodku.

,,Takový hezký kluk a je  tady sám?" Přisedla ke mně černovláska s blond melírem.

,,Jo. Bohužel. A co ty? Taky sama? Budu hádat. Odkopl tě přítel a tak to jdeš zapít?" Ušklíbl jsem se.

,,Ne, to ne" uchchechtla se ,,mě by ani neměl kdo odkopnout. S nikým nechodím." Pokrčila rameny. Pro sebe jsem se ušklíbl, protože v tuto chvíli to, že s nikým nechodím je výhoda pro mě. Ano když jsem v podnapilém stavu je toto pro mě výhodou.

,,Tak to je škoda. Někdo jako ty by někoho měl někoho mít." Podíval jsem se na ní a až teď jsem si jí mohl pořádně prohlédnout. Vlasy celé černé s blond melírem a kaštanově hnědý oči. Za jiných okolností bych i řekl, že je i pěkná.

,,No když to říkáš." Pokrčila rameny a potutelně se usmála. ,,No možná bychom to mohli napravit." Ušklíbl jsem se, vstal a nahl se k ní. Pohled jsem jí sjel k jejím rtům na které jsem se okamžitě přisál. Nikdy si moc nepotrpím  na ty jemný a pomalý polibky, takže jsem jí začal líbat vášnivě. Ani ona neotálela a okamžitě spolupracovala.

,,Kousek odtud bydlím, takže..." Načala větu, ale nedořekla to, protože bylo nad slunce jasný co tím myslí. Přikývl jsem, na baru jsem nechal nějakou částku a bylo mi jedno jestli víc než bylo potřeba nebo méně. Musel jsem odejít a jít aspoň na chvíli zapomenout na to co se dnes stalo. Na tu pravdu, která mě zabolela. A nejhorší bylo, že možná bylo účelem aby mě ta pravda zabolela. Abych si to uvědomil, co jsem udělal.

 Je tu po delší době čááááást ... Taky pokud koukáte na můj profil jste si mohli všimnou, že byl příběh pozastaven, ale jen nachvíli. Čímž taky naznačuju, že na profilu budete mít příběhy které se píšou a které jsou pozastaveny, třeba abych nabrala nápady :)

Takže k této část asi ani nemám co říct... Jenom to ....................................... Jak se část líbila?! :O Doufám, že se vám líbila :D VOTE a KOMENT mě neskutečně moc potěší! :3

                                     -Terry