Bratr!? //Jawo//

Sníh?!To vážně?!

"Mio,mám pro tebe překvapení.,,
"A jaký?,,
"Pamatuješ jak jsem ti ukazoval pokoj pro hosty?,,
"Jo.,,
"Tak to na čtyři dny bude tvůj pokoj,a pokaždé když tady buděš!,,
"Vážně?Děkuju!,,
Zvedla se ze sedačky kde doteď seděla a obejmula mě.
"Nemáš zač,ale musíme ti dojet pro věci.,,
Hned jak jsem to řekl se zvedla a běžela se obouvat.Taky jsem se obul,vzali jsme si mikinu a bundu a vyšli ven.Je začátek listopadu takže je celkem zima.Vyšli jsme ven a vtom okamžiku začalo sněžit!Celej minulej prosinec ani tento rok nesněžilo a najednou se spustí sněhová vánice na začátku listopadu,no chápete to?
Vážně nepřeháním.
Nasedli jsme do auta a jeli.
Mají takovej malej domek,nic čím byste se chtěli chválit.Zazvonili jsme a přišel nám otevřít taťka.Mia ho okamžitě obejmula a potom utíkala asi do svého pokoje si zbalit.
Mezitím co si balila jsem si s taťkou povídal.
Po 15 minutách co jsme mrzli protože jsem zapoměl zavřít dveře jsem je konečně zavřel.
V tu chvíli přiběhla Mia,rozloužila se s taťkou a šli jsme.Dal jsem jí kufr do kufru,(😂)a jeli jsme.
Když jsme byl v půlce cesty,chcípl my motor.Super,vyšli jsme ven a napadlo mě kam zajít.

Mia:

Auto zamrzlo,zajímalo by mě,jak se dostanem k Jirkovi do bytu.Vypadáto že nad něčím přemýšlí.
"Jirko,máš nějakej nápad jek se dostat k tobě domů že máš tak přemýšlivý pohled?,,
" Nemám nápad jak se dostat domů,ale kousíček odsud bydlí jeden můj kamarád.Půjdeme tam a do rána snad přestane sněžit.,,
Než jsem se nadála,zvonili jsme u paneláku.
Za chvíli nám přišel někdo otavřít.
Jak mile nám otevřel,spadla mi čelist až na zem protože tam stál...

Tak co,po dlouhé době je tu další část.
Moc se omlouvám,mám něco s kotníkem a měla jsem chřipku takže se kapitolka zpozdila.
Skusím se pomalu vracet k více pravidelnému vydávání.Nejdřív po necelých dvou týdnech,pak po týdnu,možná i míň.
Jinak,pište do komentářů,kdo by to mohl být.
Vaše Magnetovka. Ahóóóój!
Ps.Trošku jsem změnila příběh,promiňte.