Army mission

I. část

                                                                                       -Izabela-

"Přihlásil jsem se na misi do Afghánistánu na příští rok, " oznámil s úsměvem ve tváři a čekal i radost z mé strany, v tu chvíli jsem stála u plotny a dělala skořicové lívance.

"Afg- děláš si srandu, že jo? " odvětila jsem s nechápavým výrazem.

"Proč by? Uvolnilo se tam místo a ta odměna za to, víš co, bude mastná, ale musí mě ještě vybrat, tato mise je pro celý pluk, ne každý se tam dostane, většinou berou své známe, " řekl a zamyšleně koukal na postel. Nevěřila jsem tomu, co právě řekl, mise? Tak brzo, co mu mam s sebou zabalit? Přežije? Bude v pořádku? Jak dlouho bude pryč? V mé hlavě nastával totální chaos, hrůza a děs zároveň.

"Není to úžasný? Bude mise, na měsíc až tři vypadnu pryč a pak se vrátím, jako válečný veterán, " jeho radost byla nepopsatelná, jako můj strach o jeho zdraví, můžete si říct, no jo ženská má strach, ale on je voják, to snad znamená, že se mu nemůže nic stát?

"Mam radost, že jsi šťastný, snad ti to vyjde, podle plánu, " vytlačila jsem ze sebe, zatím co jsem otáčela lívance, bylo mi do breku.

My dva spolu nejsme, poznali jsme se teprve minulý rok a trávili spolu čas, psali si, volali, bavili se, provokovali atd, ale nejsme pár, pár jedinců si to myslí, kéž by ta myšlenka byla realitou, bych byla v sedmém nebi.

"Stalo se něco? Nějak si ztichla, " s upřeným pohledem se ptal.

"Co? Ne ne, nic nic nic, jen jsem se zamyslela, " pokusila jsem se pousmát. "No když to říkáš, " otočil se k tv, kde zrovna běžel John Wick 1.

......

"Tahle trilogie je úžasná, ještě rok a máme další díl, " nadhodil po dlouhém tichu. "Mohli by jsme na to jít do kina, že? ", "Taky půjdem, že váháš, " usmál se, položil jeho ruku, spíše tlapu, na mou hlavu a začal mě hladit, ani ne po pěti minutách zacuchával vlasy s ďábelským úšklebkem v ksichtě "Přestaň, kdo to má rozčesávat! " začal se smát a ještě více motal vlasy "Ty, pokud mi neřekneš, co ti zas je a proč jsi ticho, " na to jsem ho praštila polštářem, vytrhl mi ho z ruky a hodil ho zpátky, "Joooo začínáš válku ? Připrav se na ultimátní kombo dvou polštářů," řekla jsem a mrskla po něm oba polštáře, jenž byly v okolí, takhle jsme se "prali" půl hodiny, dokud oběma nebylo dost velké vedro, byl konec srpna, ale tropy se neměly na ústupu.

"Tak řekneš mi to? " hleděl mi přímo do očí s jeho čokoládově hnědými duhovkami, dalo by se říct, že mají hořkou příchuť, jsou tak tmavé, tajemné stejně jako jeho krátké vlasy, které musejí být správně střižené, vojenské předpisy, co se dá dělat. Je to škoda, jeho delší vlasy se formulují do husté vlny, taková radost je prohrabávat.

"Nic není, jen mě trápí ta mise, co se může stát atd, " smutně jsem řekla a zvedla se pro pití, po tom polštářovém souboji člověku vyschne v krku.

"Tak se něco stane no, ježiš, neřeš píčoviny, spousta vojáků byla v hodně misích a nestalo se jim nic, " nastala chvíle ticha, po které jsme začali probírat můj zítřejší odjezd domu, zakecat všechno, aby o misi nebyla řeč, tohle se dělo pořád, jakmile bylo nějaké takové téma, tak hned hledal východisko, párkrát jsem to použila také, ale on je králem, vždy změní debatu, jak se mu zachce.

.......

"Sprcha je volná, tak můžeš jít, " řekla jsem a ulehla do postele. "Vždyť jsem byl, přesně před hodinou, " zmateně hleděl. "Pravda, promiň, vypadlo mi to, " začal se smát a pustil nějaká videa na YT.

Hodinu jsme se koukali na různé kompilace zvířat, meme formát a podobné věci, mezitím jsme mluvili o nadcházející hře, která má vyjít.

Oba jsme hráči her, hrajeme ve volném čase, když čas není, tak se dá vytvořit. Díky němu mám v online hrách klid, v případě, že někdo zjistí skutečnost vašeho pohlaví, tak začíná otravná část: "Jsi žena?", "Kolik ti je let?", "Máš přítele, fb nebo ig?" a podobné otravné záležitosti, když narazím na takový exemplář, tak automaticky směřuje na ignorovací listinu, jenže sem tam jsou vážně vytrvalý, udělají si další postavu nebo účet a začnou vám znovu psát, od toho mam Connora, ten si toho vždy všimne a začne dotyčného trollit, díky čemuž mam klid a mohu dělat úkoly, či co je třeba. Tohle všechno se převážně děje ve hrách, kde je převážně česká a slovenská populace, proto jsme se rozhodli jít dál, kde je mix národu, ano někdy se najde i z jiné země, takový pošuk, ale ne tak často.

Přicházela jedna hodina ráno a my se rozhodli jít spát, byla neděle, on vstával do práce, přesně za čtyři a půl hodiny.

"Dobrou noc a nech si něco hezkého zdát," zamumlala jsem ospale. "Tobě též, dobrou."

.......

                                                                                     -Connor-

Vzbudil jsem se, jako vždy minutu před budíkem, vedle mne spala Izabela klidně a nehnutě, nechtěl jsem ji budit, ale přišla na kurevská žízeň, pomalu jsem se vyplížil z postele. "Podej mi taky pití, prosím tě, " ospale se rozhlížela, zatímco v mé nepřítomnosti si osvojila celou peřinu pro sebe.

"Děkuju, " řekla a šla znovu spát, udělal bych totéž, kdyby nebylo pondělí ráno a nemusel bych do práce. Čas ukazoval 5:34, vydal jsem se do koupelny vyčistit zuby, poté obléci, byla docela tma venku, tak se mi nechtělo pryč.

"To už si kurva dělají prdel," řekl jsem při pohledu z okna, pořádně tam chcalo, včera nebylo o dešti ani zmínka z kama ten bastard přišel. No co, vzal jsem kolo, rozloučil se s Izabelou a vydal se do práce.

.....

Dojel jsem plně promočen, v šatně se dalo pověsit pár věcí, stejně jsem se musel převléct do uniformy a vydal se do kanclu. Každé pondělí je nástup, díky dešti odpadl, aspoň k něčemu byl dobrý, nemuseli jsme s celým štábem stát venku, jak idioti 10 minut v pozoru, než zapíšou a rozpustí nás. Takhle byl čas na snídani, kterou jsem si dovezl s sebou, buržoazně jsem si vychutnal lívance a šel pracovat.

Zkontroloval jsem, zda mi vše sedí s papíry, neboť za hodinu má být velká porada štábu, kam se nikomu nechce, sedíme tam 3 hodiny, posloucháme velitele, který neuzná jinou než svou pravdu, když se něco podělá, tak ho to nezajímá, protože on je bossem a jen on má pravdu, bych s ním vytřel podlahu, kdyby to šlo, třeba jednou půjde, takového idiota tu nepotřebujeme.