Den, kdy mě pustili z vězení , jsem tetoval micinu na micinu. Zvíře na dámské přirození.
Číču na píču.( z prdele komický)
Stěny mýho provizorního taterskýho studia duněly pulzujícím rytmem muziky z mejdanu o patro níž, kterej se konal na oslavu mýho návratu. Dveře se otřásly, jako by se je někdo rytmicky snažil rozrazit. Stěny od podlahy ke stropu byly posprejovaný a polepený plakáty, což na všechno házelo zvláštní světlo.
Malá tmavovlasá pizda, na který jsem dělal, sténala jako by se už už měla udělat. Jsem si jistej, že to hrála, protože tetování přímo nad klitorisem mlže být leda tak svinsky bolestivý.
Kdysi jsem byl při tetování schopnej na celý hodiny vypnout, zalést si do toho koutku svýho života, ve kterým nebyly žádný ty sračky, kterýma jsem se musel denně zabývat.
Když jsem byl v lochu předtím, byť to pravda bylo mnohem kratší domu, to první, nač jsem myslel, když jsem vylezl, byla kunda a párty. Tentokrát ale to první, po čem jsem toužil, když jsem prošel vratama, byla moje tetovací pistole, ale nebylo to ono. Nějak mi nešlo dostat se do toho stavu dočasný úlevy, ať jsem se snažil sebevíc. Určitě k tomu nepřispělo ani to, že kérky, co po mně lidi chtěli, byly čím dál kurevsky blbější.
Loga fotbalovýho týmu, citáty z knih, o kterých nabeton víte, že je v životě nečetli, a slzy na tváři rádoby gangsterů. Ve vězení vytetovaná slza znamená, že člověk někoho zabil. Některý z těch pizd, co to chtěly, vypadaly, že kdyby náhodou někdy v životě šláply na švába, někde v koutě se z toho zhroutí a budou volat maminu.
Ale protože většína mých klientů platila v naturáliích a sestávala převážně z motorkářů, striptérek a sem tam nějakýho mladýho zazobance, kterej se omylem ocitl na špatný straně města, musel jsem snížit laťku svýho očekávání.
Ale bylo dobrý být zase doma. Abych byl přesnej, bylo dobrý bát kdekoliv, kde to nesmrdělo zvratkama a posranýma životama.
Můj vlastní život se od tý doby , co jsem potkal Preppyho, řítil doslova plnou parou vpřed. Děsně se mi líbil život mimo zákon.Strach v očích těch, kteří mě nasrali, mě nabíjel energií. Jediný, čeho jsem kdy litoval, bylo tenkrát , když mě chytili.
Když jsem zrovna neseděl v lochu, trávil jsem téměř každej den z tech sedmadvaceti let, co jsem na týhle zemi, v posraným městě Logan's Beach na jihozápadním pobřeží Floridy. Je to místo, kde obyvatelé na jedný straně města žijou proto, aby sloužili těm bohatým, co bydlí na druhý straně ve vlastních bytech ve výškách s výhledem na pláž a v luxusních vilách. Parkoviště obytných přívěsů a odrbaný baráky se choulili ani ne kilák od toho druhu bohatsví, co nejde nahromadit na jednu generaci.
K osmnáctým narozkám jsem koupil vybydlenej barák na pilotkách, kterej byl skrytej stěnou hustých stromů na třech akrech půdy takřka přímo pod mostem. Platil jsem v hotovosti. A spolu s nejlepším kamarádem Preppym jsme se přestěhovali na zazobanou stranu města, něco jako ti seriáloví Jeffersonovi ve verzi bílé špíny.
Přesně jak jsme si to naplánovali, osamostatnili jsme se a nikomu jsme se už nemuseli zodpovídat. Dělali jsme jen to, co jsme chtěli. Z mýho kreslení se stalo tetování.
Preppy měl ty svý kundy.
A já jsem mrdal. Mlátil se. Chodil na mejdany. Ožíral se. Mrdal. Tetoval. Prodával drogy. Prodával bouchačky. Kradl. Mrdal. Vydělával zkurvený prachy.
Neexistovala pártoška, na kterou bych odmítl jít nebo kde by mě neviděli rádi. Neexistovala žádná kost, která by mi zvednutýma bokama nedávala jasný znamení, abych jí sundal spoďáry. Měl jsem to, kdykoliv jsem chtěl, stačilo jen kývnout prstem.
Život nebyl jen dobrej. Život byl zkurveně skvělej. Byl jsem na vrcholku světa, nikdo si nedovolil srát se do mě a do mýho kámoše. Nikdo.
A pak to šlo všechno do prdele a já strávil tři roky v malý cele bez oken sledováním měnicích se puklin v betonových zdech.
Když jsem tu fialovou komiksovou kočku dodělal, pomazal jsem ji balzámem, a přikryl gázou a sundal si rukavice. Věděla ta holka, jak tohle může borce rozpálit? Místo toho, abych tu holku poslal zpátky na večírek, drsně jsem ji popad a hodil ji na stůl. Postavil jsem se a otočil ji na břicho. Jednou rukou jsem jí přišpendlil hlavu v zátylku ke stolu, druhou jsem si rozepnul přezku pásku. Z otevřené zásuvky jsem si podal kondom.
Předem věděla, že prachy nejsou zrovna ten druh měny o kterej mi jde, a zadarmiko taky nedělám. Takže jsem vytáhl ptáka, že si tu její mindu vezmu jako platbu za kérku.
Holka měla super kostru, ale po několika minutách jejího přehnaně teatrálního sténání, mi to přestalo cokoliv říkat. Cítil jsem, jak mi v ní péro měkne. K tomu nemělo dojít, zvláště ne po těch třech letech, kdy mýmu sexuálnímu životu vládla pravá ruka a jediný partnerky se nacházely v mých představách.
Popadl jsem ji oběhama rukama za krk, stiskl, snažil se nahodit řemen a vybíjet si flustraci hrubými přírazy v rytmu s hlasitou muzikou z místnosti o patro níž.
Nic
Už jsem to chtěl vzdát a vytáhnout ho.
Málem jsem si ani nevšimnul, že se otevírají dveře.
Z pootevřených dveří na mě zíral prázdný pohled páru panenkovsky modrých očí zarámovaných dlouhýma hnědýma vlasama, malý ďolík uprostřed brady a nejistý úsměv na plných růžových rtech. Holka, nemohlo jí být víc než osmnáct, trochu vyzáblá.
Ocas se probudil k životu a připomněl mi, že to stále ještě pumpuju do tý brunety. Orgasmus mě tvrdě zasáhl. Zavřel jsem oči a zhroutil jsem se ji na záda.
Když jsem oři znovu otevřel, dveře byly zavřený a holka se smutnýma očima byla fuč.
ČTEŠ
King
RomanceBrantley King. Zuřivý, vášnivý a odhodlaný. Vyrůstal v nelítostném světě a vždy žil na hraně zákona. Dnes je umělecký tatér, ale také kariérní kriminálník a drsný alfa samec, který byl právě propuštěn z vězení. Doe. Naprostý protiklad. Její vlastní...