raconsell - How Not to Poach a Unicorn [official czech translation]

Jedna

Probudil se.

O mnoho dní později by si vybavil propouštění teplého letního slunce skrz svěží zelené lístky na jemně se pohupujících stromech. Připomněl by si pocit chladné vlhké země proti své kůži a zvuk blízkého potoka - tak rozvodněný vodou ze sněhu tajícího z hor. Ovšem ne dnes. Dnes zatím na porozumění světa kolem nebyl připraven. Dnes byl první den jeho života a smyslové požitky samy byly dost na to, aby ho zcela zaujmuly.

Zrak byl docela zajímavý a narostl do ještě většího stupně opojení, když se naučil jak své oči zaostřit. Modré, hnědé a zelené barvy lesa projíždějící jeho zrakem ho naplňovaly údivem, jak sebou vrtěl. Narůžovělý tvar prolétl okrajem jeho zorného pole. Nemotorné natáhl krk aby to následoval a byl jeho oběvem ohromen. Byla to podivuhodná malá věc s pěti kroutícími se výrustky a kmen, který vedl až zpátky k jeho vlastnímu tělu. Další objev! On měl tělo! Také to vypadalo, že má další tři tyhle cepovité přírustky. Ty dva dál od jeho očí byly něčím jiné než ty blíže, ale všechny byly pořádně zajímavé tím způsobem jak sebou mávaly.

Po nějaké době zjistil, že může tyto záhadné věci ovládat. Se značnou dávkou koncentrace se rozhodl přemístit kroutící se konečky toho delšího krámu trochu blíž svým očím aby si to lépe prohlédl.

Zatímco byl upoutaný nepatrnými detaily na nově objevených prstech své levé ruky, jeho pravá byla ponechána nezapojena a volně sama od sebe zkoumala. Toulala se přes kůži holého břicha a zaryla do něj, ze své vlastní vůle, nehty a silně zmáčkla. Toto byl také nový požitek a celkem rychle se rozhodl, že nepatří mezi ty, které si oblíbil.

Vydal mimořádný řev. Byl to ten typ nespoutaného mňouknutí, které může vytvořit jen dítě ve velké bolesti. Vyděsilo ho to tak, že nechal sám sebe být a chvíli se odmítal hýbat nebo otevřít oči. Když konečně učinil další statečný pohled okolo, zaregistroval, že do tohoto světa přišlo něco nového. Bylo to velikánské a tmavé a stálo to poblíž jemu. Tvarem to bylo podobné jemu, ale bylo to podstatně větší a ne zcela růžové.

» » »

Georg dostal svoje místo. Ukázal svou odvahu jako žalářník v nejhlubším sklepení Irsankské Věznice, prokázal svoji sílu bojováním při povstání kamenotrolů v horách Nordanu a probojoval si cestu na příčku kapitána. Byl osobní strážce samotného Lorda Cailoa. Sloužil zemi Ashunu od té doby co byl poprvé vytesán a tohle byla jeho odměna, doufal, že to bude hodně dlouhý a poklidný odpočinek. Dostal mírumilovnou hlídku v nenapadených krajích s žadnými troly, vlky, válkami nebo čímkoli zvláštního k zaujetí. Zde mohl chodit svými lesy a pomalu obrůstat mechem dokud nebude jednou roz-erodován. Chodil tu na hlídku už více než tři roky, přičemž nejpozoruhodnější věc co se stala bylo zbavení smolařského fauna jeho trápení poté co zakopl na mýtinku s révou mlátičkou.

Uslyšel křik. Slyšel ho a nějak věděl, že jeho poslední tři léta klidu skončila. Bylo to děsné. Byla v tom bolest. Bylo to nepřirozeně hlasité a nepřijemně blízko. Krátkou chvíli zvažoval možnost že odejde, ale jeho povinnost k zemi a jejím lidem byla natolik jeho částí