Lunina volba [CZ Překlad]

1.kapitola

Mělká šedo-modrá mlha se držela na obloze, ale nebe nad mladou fenou bylo jasné i přesto že bylo tlumené nocí. Luna pozorovala jmenovaného psího ducha jak šplhá k jejímu pohledu. Měsíční psice byla z poloviny ve stínu, ale stálé svítila dostatečně silně, aby si pes večer spletl s denním světlem. V Luniném hrdle vyrůstala nutkavost zakňučet z napětí, když se Měsíční fena blížila k ní.
Právě teď členové smečky plní své poslední úkoly pro tento den. Snap s Mulčem šli zkontrolovat hranici kde se po bouři protrhla trnitá ochranná zeď z keřů. Kňoura, malý omega, klusal z doupěte do doupěte, aby vyměnil podestýlku starším psům. Noc už byla skoro tady, brzy se vrátí lovecká skupina a smečka se nají. Potom tu možná bude čas na drby s plným žaludkem a Luna si bude moct promluvit se svými rodiči o jejím dni.
Luna je slyšela, za ní v doupěti, jak šeptem řeší nějaké důležité věci o životu smečky. Luna věděla, že jako a alfa a beta smečky, její rodiče, povinnosti jsou to nejdůležitější: bude to pro ni stejné, když nastane čas, aby se stala vůdcem smečky. Musí být trpělivá.
Rozhodně více trpělivá, než Hvězdička, pomyslela si a zakoulela svýma modrýma očima. Její sestřička se k ní neustále klanila, uskakoval, snažila se chytit její ocas a hravě po ní cvakala zuby. Tak moc se snažila přivést Lunu ke hře, ale Luna tohle rozhodně neudělá. Hry jsou pro štěňata!
„Hvězdičko, uklidni se!" Vypískla Luna a mírně škrábla sestřičku do ucha.
Hvězdička se překulila, tlapkami hrabala do vzduchu a snažila se sežrat létající můru. „Ale Luno, užij si zábavy dokud můžeš, nebudeš mít žádný čas, až se z tebe stane alfa!"
„Obě dvě jsem už moc staré na hry." Řekla ji Luna ostře.
Hvězdička se napřímila, sedla si a poškrábala se na uchu.
„S tebou není žádná sranda." řekla, se hlasem na krajíčku.
Luna natočila uši dozadu, překvapená. Nikdy neslyšela Hvězdičku takhle rozčílenou. To není pravda! Je to jen to, že jednou budu mít povinnosti! Musím být na ně připravená..
Dozvěděla se, že její sestřička je stále rozčílená, více než si myslela. Nebylo to, protože Hvězdička by záviděla na Lunin osud jako následující alfou smečky; Hvězdička neměla zájem o těžkou práci a povinnosti, které by přišly s vůdcovstvím a Luna věděla, že Hvězdička je šťastná být svobodná. Ale určitě si Hvězdička uvědomila, že když jsou teď starší, Luna už nemá ten stejný zájem o dělání blbostí a hraní nesmyslných her, nebo ne?
Musím se naučit být seriózní a svědomitá.
Ještě předtím, než se začala hlodat úzkostí, nový zvuk donutil Lunu nastražit uši. Byl to dusot tlapek, procházejících k táborů přes podrost- ano, lovecká výprava se vrací! Siluety lovců byly rozeznatelné, jak se blížily a vycházely z podrostu. Rychlík a Louka, dva lstiví teriéři; Moucha, hnědo-bílý psík se stlačeným čumákem a smutnýma, ale pozorujícíma očima; a ve vedení, největší a nejsilnější ze všech, byl to Hunter. Luna ucítila, jak jí poskočilo srdce, když se její oči setkaly s Hunterovými. On zvedl svou hlavu s pýchou; v jeho silné tlamě držel baculatého a dobře velkého králíka. Luna se postavila na tlapky a ignorovala pobavené ufrknutí od Hvězdičky.
Sklonila hlavu ve znaku pozdravení a Hunter jí to oplatil hlubokým zakňučením v hrdle.
On je tak dobře pojmenovaný. Pomyslela si. Je nejsilnější pes ve smečce, pokud nepočítám svého otce, a nejlepší lovec. Jsem vděčná, že ho mí rodiče vybrali pro mě.
Někdy přemýšlela, jaké to bude, velit smečce s Hunterem po boku. Nemůže to být nic jiného než vzrušující, rozhodla se, s horkým pocitem večnosti. Ignorovala napětí srsti na krku; nervozita a nejistota jsou hloupé pocity. Bude mít štěstí, že bude mít po boku tak silného a schopného druha. Její rodiče ho vybrali opatrně a nikdy nebyli nesprávní o tak důležitých věcech. Bude pokračovat, aby udělala své rodiče pyšné a taky bude ukazovat svou vděčnost a své pocity k Hunterovi. Nezajímá mě, co si o tom Hvězdička myslí.
Rozhodla se Luna trochu nabručeně. Byla pravda, že se v okolí Huntera necítila zrovna příjemně, nepatřil ke psům, se kterými se dobře mluvilo a taky byl trochu uzavřený, což někdy hraničilo s mrzutostí - ale během času se naučí jak se spojit. Cítila se vinena za každou malou kritiku vůči němu; přišlo ji to jako nevěrnost vůči jejím rodičům. Ona a Hunter budou nakonec skvělý pár, věděla to.
Za Lunou, zašustěly jedlové větvičky a její otec vyšel z doupěte a otřepal se. Čekal přesvědčený, jak k němu přišel Hunter a přihodil mu tlustého králíka ke tlapkám.
„Skvěle, Huntere! Tvůj den byl skvělý, nemám pravdu?"
„Ano byl, Alfo." Odpověděl Hunter a vrtěl ocasem ze strany na stranu.
„Plný skvělé kořisti, přesto některá byla moc rychlá pro zbytek výpravy."
Nebylo to poprvé, co slyšela Huntera kritizovat ostatní psy v jeho lovecké výpravě, ale při této příležitosti to Lunu trochu zaskočilo. Rychlík a Louka byli schopní pronásledovači, a k tomu Moucha byl rychlý a hbitý běžec. Jak se blížila k hnědo-bílému psovi, který pokulhával za Hunterem, všimla si, že vypadá strhaně a unaveně. Zvláštně našlapoval tlapkami, jakoby se snažil nezakopnout a jeho oči vypadaly více znuděně než obvykle.
„Stejně jste všichni odvedli skvělou práci." Řekl Lunin otec. Vypadalo to, že si nevšiml změny ve chování Mouchy; byl až moc zaneprázdněný obdivováním Hunterova králíka. „Smečka se tuto noc dobře nají."
Hunter kývl uznáním ke svému alfovi a odešel, v jeho očích stále zářila pýcha z dobrého úlovku. Luna drcla do své sestry ramenem.
„Moucha nevypadá dobře." Zašeptala k Hvězdičce. „Nemyslíš?"
Hvězdička otočila hlavu a zamračila se na Mouchu. Právě teď seděl na svých kyčlích, jeho ušlechtilá hlava sotva visela. Jeho jazyk vypadal suše a natekle.
„Byl to dlouhý lov." Zamumlala nejistě „Takže je nejspíš jen unavený. A taky hladový - bude se cítit líp až se všichni nají."
Luna si nebyla moc jistá, ale dala Mouchu pryč se své hlavy, alespoň na chvíli. Smečka se začala schromažďovat ke rozdávání kořisti. Alfa a Beta, podle jejich práva, jedli jako první. Vzali si Hunterova králíka mezi sebe, bylo zde i tak dostatek kořisti pro ostatní psy. Poté, co se vůdci najedli, Hunter vyšel vpřed a vybral si pro sebe šťavnatou veverku. Luna mu odpustila jeho arogantní náklon hlavy, auru uspokojení, která ho oblokopovala. Přece jen, udělal toho více než mohl jakýkoliv aby poskytl tohle hodování. Pozorovala ho jasně a souhlasně a ignorovala nejistotu kterou cítila z jeho domýšlivosti.
Je to můj budoucí druh! Je skvělé, že je silný a sebevědomý!
Najednou ucítila Hvezdiččin dech u jejího ucha. „Podívej se na něj." Její sestřička zamumlala. „Myslí si, že se jeho ocas dotýká nebeských psů. Opravdu chceš, aby byl tvůj druh?"
Lunu naštvalo to, že Hvězdička dokázala probudit všechny její pochybnosti s dobře umístěným posměchem. „Na tom nesejde." Zavrčela Luna potichu. „Smečka potřebuje silné vůdce, a tím Hunter je."
Hvězdička si olízla pysky a lehla si s oddechnutím, jasně rozhodnuta, že nejlepší volba je držet jazyk za zuby. Luna byla vděčná. Ucítila jak se jí ježí chlupy i když věděla že neměla nechat Hvězdičnina slova naježit srst. Její sestra říkala nesmysly, to jí bylo jasné.
Ke všemu, nedokázala přestat pozorovat své rodiče. Teď když se všichni najedli a jejich povinnosti byli za nimi na tuto noc, potichu se společně smáli nějakému vtipu, který ona neslyšela. Alfa zašeptal něco do Betiného ucha a ve hravé naládě mu ona položila packu na jeho čenich.
Oni jsou opravdu propojení, řekla si Luna moudře. Její otec a matka byli přátele a také druhové, a k tomu společní vůdci. Respektovali se a fungovali společně...
I přesto že nechtěla, její vnitřní hlas a jeho pochybnosti rostli v její mysli. Luna zaťala zuby a přejela si tlapkami po uších.
Kdybych nebyla osudově zvolena stát se alfou smečky...vybrala bych si vůbec Huntera?

Pro první kapitolu je to vše, není to úplně dokonalé, ale číst se to doufám dá D: