Pane bože,to je snad nejhorší den vůbec. Ani nevim jak psát. A ano,opravdu tenhle jakejsi blok papírů beru jako deník. Takže jak bych začla s vyprávěním "milý deníčku"? Mám sem psát,že vůbec nemůžu jíst a ani spát se mi nechce? No už sem to napsala tak asi fajn no. Prostě....Dnešek se vůbec celej divnej. Alie mě ráno vyměnila za TOMASE grrrrrr. On mi tak leze na nervy. Můj bože koho si to vybrala a na koho si to hraje???? Alie,Alie ty ses tak změnila. Poslední dobou nám to skřípe. Mám pocit,že jí ztrácim. Ani nevíš bloku papírů,který nazívám deník jak moc mě to ničí. Jo jasný,lidi odcházej a přicházej,ale,ale,ono to fakt moc bolí. Mám jí hrozně ráda a nechci konec,ale asi nic jiného nevymyslíme, už sme toho zkusili dost a nic nefungovalo. Ach jo. No nic, do školy jsem šla teda sama. Co sem se ale nestalo,že? Nová ve škole a už trapas. Přišla jsem do haly a všichni na mě tak divně pokukovali. Došla jsem do třídy a hned co jsem vešla všichni zmlkli. OK. Co to? No nic nevšímej si toho. Dělej,jakoby nic..... Zapla jsem telefon,načež se všichni mohli po****,že mám Iphone,ačkoli neví,že není tak dokonalej jak si všichni myslí. Mrkla sem na facebook,twiter,instagram a všechni sociální sítě co mám. Ani jsem neodpovídala na snapy od kámošů,protože na mě všichni čuměli a bylo by to divný. Furt nechápu co maj za strašnej problé. Zvonilo na hodinu a já si oddychla,protože ten zvuk byl výkřik do ticha (doslova). Do třídy přišel náš třídní profesor Hájek. Je hrozně super a je s nim sranda. Většinou nám dává volno a povídá si s náma. O hodinu mi přiletěli 3 papírky s podobným zněním jako není ti to blbé?! Opravdu lidi co vám je? O přestávce jsem si zašla za Emou,jednou z autorek dopisů, aby mi to objasnila. "Jo ty nevíš??" "Ne nevim." "Tak poslouchej. Tvůj táta má nahrávací společnost a tvůj kluk je frontman punk-rockový kapely, myslíš, že nevíme jak ses sem dostala??" jako vážně jde jim jen o to?? Moment...jako vážně řekla,že je Josie můj kluk??? "Cože?? Jakej kluk? Sem volná.." "Copak si myslíš že ti to sežerem? Vyděli jsme ho k tobě zacházet.." "To mi chceš říct,že k sobě přátelé nesmí občas zajít??" opravdu jsem nechápala o co jí jde. "Přátelé.. Nikdy se o tobě nezmiňoval." "Jak ty to můžeš vědět??" ptala jsem se povrchně ačkoli měla pravdu. "Tuhle kapelu sledujem s holkama skoro od začátku, myslíš, že by sem to nevěděla?" Ema a Koblížc!?? Tak to já budu Dalajláma s vlasama z cukrový vaty. Ano asi takovej mi to dává smysl. "Když je tak znáš tak bys určitě měla vědět to,že je Pepan volnej ne?" "Pepan???" "Ty ani nevíš jak se doopravdy jmenuje???? Opravdu je znáš??" Toto opravdu vrátilo Dalajlámovi pleš,cukrovou vatu na tyč a mě do realiti. V klidu sem zaplula do lavice a přežívala den.
