Nebála jsem se lidí. Bála jsem se toho, co je v nich. Nebála jsem se s lidmi mluvit, ale bála jsem toho jakým způsobem se mě jejich slova dotknou. Slova mají určitou váhu. Pokud je umíš dokonale používat, můžeš člověku pomoc, nebo ho zničit. Nikdy nemůžeš vědět pro co se ten druhý rozhodne. Pokud volíš slova, volíš buď práh bolesti, nebo práh osvobození. Někdy by lidé měli mlčet a i přesto by někdy měli mluvit. Zaleží na tom jestli daný člověk říká pravdu za záměrem dobrým, nebo špatným.
Tyhle myšlenky mě napadají mezitím co mi moje spolusedící, neboli jak se ona sama označuje ,,moje nejlepší kamarádka" vypráví nejnovější středoškolské lži o nevinných lidech kteří jen byli ve špatný čas na špatném místě, nebo jejich příběh byl vytržený z kontextu. Já jsem jen mlčela a naslouchala všemu co mi říká. Někdy bych chtěla vědět co je za oponou? Jaká je vlastně pravda toho všeho? Co se člověku musí stát, aby se stal žhavým tématem, celebritou středí školy a nebo největší potupou?
Brzy to mám zjistit. To však právě v tuto chvíli nemám ponětí.
ČTEŠ
Dotek slov
RomanceKdyž jsem udělala poslední krok, stála jsem na starém mole. Tohle místo jsem milovala celým svým srdcem. Sedla jsem si na okraj a zhluboka se nadechla. Zavřela oči a jenom vnímala kapky deště které mi stékaly po těle. Cítila jsem tu samotu okolo se...
