Rádio Potter aneb když se James opije

Sirius vede opilého Jamese domů xD

"Polámal se mraveneček, ví to celá obora." zarecitoval vysoký brýlatý černovlasý muž s oříškově hnědýma očima a přihlouplým úsměvem.

"Já brzo polámu tebe." zabručel jeho přítel, zhruba stejně vysoký, tmavooký dlouhovlasatec, na kterém byl první zmiňovaný pověšen.

"Ale Siríííuskůůů.." protáhl James a povážlivě zavrávoral.

"Žádný ale. Zkus na chvíli držet hubu." ohradil se ottráveně Tichošlápek. Ne že by mu vadilo dopravovat opilého přítele domů, ale když se se sedmdesáti kily živé váhy musíte táhnou asi třicet kiláků, protože vám neustálé zpívání písničky "Kolo, kolo mlýnský" brání v soustředění na přemístění, asi by jste taky nebyli nejpříjemnější.

James se s očividnou snahou chytil prsty pravé ruky za rty. Asi po pěti vteřinách je pustil.

"Bolí mě ruka."oznámil vesele. "A budu zpívat."dodal.

"Jen to né!" zaúpěl Sirius, ale jeho přání nebylo vyslyšeno.

"Den je krááásnýýý.." vybičoval se Dvanácterák k výkonu hodnému požární sirény.

"Jo, strašně." podíval se jeho kamarád skepticky na temné bouřkové nebe. V tom okamžiku z nebe sjel první blesk.

"Nad Tatrú sa blýskáá.." přeladil okamžitě Paroháč. Sirius se pokusil zrychlit krok. Pohužel i na tohle měla osoba zavěšená do něj písničku.

"Chvátám, chvátám, nemám chvíli klííd.." zavyl dotyčný tak, že by se za to nemusel stydět ani jejich přítel vlkodlak.

"Bože..." vzdychnul si Black.

"Mój Bože z hlubin, ťa volááám..." reagoval okamžitě opilec.

"Akorát tak z hlubin sklínky s chlastem." zamručel si nosič pro sebe.

"Pro pivo, protivo, děláme to pro pivo!" zařval James popuzeně.

"Pro jaký pivo? Vždyť si dneska sám vyrazil tři flašky whisky!" poučil ho přátelsky Sirius.

"Ohnivá whisky, ta má grády a posezení s kamarááády.." zanotoval spokojený držitel bůh ví kolika promile a na důkaz svých slov si kecnul na zem. Tichošlápek si povzdechl. Když už začínal vymýšlet vlastní básničky, tak to bylo hodně zlý. Vzal proto kamaráda na záda a statečně pokračoval v cestě.

"Jede, jede mašinka.." zabručel ospale ten člověk, lebedící si na zádech.

"Nechceš si trošku pospat?" navrhl mu nesměle jeho věrný psí společník.

Zavřeštění: "Spinká a sní, mravenec lesnííí!" mu bylo dostatečnou odpovědí.

Když už byli konečně u Potterovic domu, James opět začal notovat.

"Dám dělovou rááánu, bum bum bum bum.." rozléhalo se celou ulicí.

"Já dám ránu tobě, jestli okamžitě neztichneš. Poslední, co bych teď chtěl je, že by se na nás vyřítila stará Cromwellová." okřiknul ho jeho společník. Mluvil o sousedce Potterových, staré nevrlé čarodějce Cornelii Cromwellové. Tato úžasná bytost, ketrá pro naše kamarády neměla většinou žádné jiné pojmenování než " ožralá hovada", by si jistě nedala ujít příležitost pořádně si zanadávat.

"Já za nípůjdu, a všechno jí řeknu." vymáčknul ze sebe Jimmy a začal se přemisťovat ke zvonku na dveřích zmińované ženy.

"Pojď už domů. Hele, Lilly!" upoutal jeho pozornost Sirius.

"Kouká skřítek, kouká ven.." zažvatlal Dvanácterák, načež jeho manželka málem vypadla z okna, ze kterého ho vyhlížela.

Nicméně se vzchopila, otevřela dveře a s Tichošlápkovou pomocí dopravila Jamese do ložnice. Při svlékní košile James opět promluvil.

"Tichošlápku, víš jaký máš sexy zadek? Takový pevný, jako skála.." zamručel. Jenomže objekt jeho zájmu se nijak nevyjádřil.

"Co mi na to řekneš?!" pokusil se sáhnout na zmiňovanou část kamaráda.

"Polib mi skálu!" odvětil Sirius a rychle vyšel ven, než se jeho kamarád na něj mohl vrhnout.