𝕗𝕠𝕠𝕝 ~|| 𝕤𝕖𝕦𝕝𝕣𝕖𝕟𝕖 ||~

•Stalker?•

Když přišla Irene domů, nezmohla se na nic víc, než na pouhé spadnutí do postele. Chvíli jen tak ležela s hlavou zabořenou v polštáři a přemýšlela o všem, co se dnes stalo. Kai, její starší bratr, ji hned po příchodu ze školy zasypal urážkami a nadávkami, a aby toho nebylo málo zakončil to fackou. Když se pokusila utéct na své oblíbené místo v lese, vyrušila ji dívka zvaná Seulgi, která jí den pokazila ještě víc. Přetočila se na bok a hleděla do zdi. Přemýšlela o tom všem a nejvíce asi o tom, proč ji Seulgi přišla tak moc povědomá. Najednou jí to všechno docvaklo. Ta dívka se snu. Až děsivě moc se podobala Seulgi. Že by to byla ona?  Z přemýšlení o tom všem ji začala bolet hlava a tak nakonec sebrala všechnu sílu, co jí zbývala a rozhodla se vybalit si věci z batohu. Snažila se najít skicák, ale marně. „Sakra," procedila mezi zuby. „Musela jsem ho tam nechat." Hodila batoh do rohu místnosti a nervózně začala chodit sem a tam. Když se po pár minutách uklidnila, popadla ručník a naštvaně odešla do koupelny.
-
Jakmile za sebou Irene zabouchla dveře budky, ve které ještě před chvílí obě tiše stály, Seulgi tam zůstala upřeně zírat. Sledovala dveře a někde hluboko v sobě doufala, že se Irene vrátí. Ani nevěděla proč. Když jí po pár vteřinách došlo, že dveře už se znovu neotevřou, posadila se na židli. Přímo naproti ní na stole ležel skicák. Přemýšlela jestli by se do něj měla dívat a přemýšlela hodně dlouho. Minuty ubíhaly a ona stále pozorovala zavřený skicák. Zvědavost ji ale přemohla. Vzala skicák do rukou a začala si ho prohlížet. Kresby v něm byly krásné. Přímo dokonalé, ale jedna ji velmi nemile překvapila. Když došla na poslední stránku, uviděla svůj obličej. Ve skicáku úplně cizího člověka byl nakreslený její portrét. Zavřela skicák a položila ho rychle zpátky na stůl. Plno věcí jí prolétávalo hlavou. Byla to jen náhoda? Nenašla si její fotku třeba na instagramu? Nebo, to bylo asi to nejhorší, byla snad Irene stalker?