Konec - Sherlock Holmes

♥

Hlásím dopředu, že to nebude přesně podle originálu. Ale budu se snažit :))* A trošku jsem to zkrátila ;)

"Drahoušku, mletou kávu neměli, vzal jsem normální" ozvalo se ode dveří a já se rychlostí blesku otočil za sladkým hlasem. "Ty.." vyšlo ze mě a dotyčný se zastavil. "Ří-říkala jsi, že mě nenajdou. Že tady budu v bez-bezpečí". Pff, ten jeho sladce nevinný hlas, jak já ho nenávidím.

"Jsi tady v bezpečí Richarde. Neublíží ti před svědkem" řekla redaktorka a rázně se podívala na Johna. "Tak tohle je váš zdroj? Moriarty je Richard Brook?" (Doufám, že to je správně) odpovědě jí John a nezapoměl k tomu přidat ten jeho naštvaný tón. "Ovšem, že je to Richard Brook. Žádný Moriarty není, copak to nechápete?!"

"A DOST!!" tohle nehodlám poslouchat. Rozrazil jsem vchodové dveře a vyběhl ven na mráz. Bylo mi jedno, že mi bude zima, jediná věc, která mě právě zajímala, byla jedna nádherná osoba na konci Londýna. Zastavil jsem si nejbližší taxík a nadiktoval řidičovi adresu. Za pár minut jsem stál před malým bílým domkem s trošku větší zahrádkou. Otevřel jsem branku, přes kamennou cestičku jsem došel až ke dveřím a zazvonil. Dveře se ihned rozevřely, jakoby daná osoba čekala až zazvoním. "Sherlocku.." vydechla a vrhla se mi kolem krku. "Lauro.. nemůžu dýchat" zasmál jsem se a ona jenom o trošku povolila stisk.

"Lili.. vážně, je mi zima.. můžu jít dál?" snažil jsem se s jejího sevření alespoň o trochu uvolnit, což se mi po pár sekundách podařila a já mohl vklouznout do tepla. Vyslékl jsme si kabát, pověsil ho na věšák a posadil se na pohovku.

Laura se po pár minutkách objevila se šálkem teplého čaje, který položila přede mne na stůl. Neposadila se, ale zůstala stát, což mi přišlo divné. Normálně se ke mně hned přitulí a nenápadně nasává moji vůni.

"Tak co se děje?" zeptám se po prvním doušku čaje, když Lili ještě pořád stojí a upřeně na mě zírá. "No.." začne, ale jí ji přeruším, "Nechceš se raději posadit?" Na moji radu si sedne vedle mne a pokračuje, "Je to.. to všechno pravda?" zeptá se opatrně a snaží se o upřímný úsměv, který se jí ale nepodaří. "Věříš těm pomluvám?" vyhrknu překvapeně. Lili se místo odpovědi nervozně zavrtěla a pohledem probodávala podlahu. Bral jsem to jako ano. Frustovaně jsem si povzdechl a přesunul se k ní blíž. Dvěma prsty jsem jí zvedl hlavu a zahleděl se do karamelových očí. Na chvilku jsem stratil dech. Má je tak nádherné, tak pronikavé. Utápím se v nich. "Lili, podívej.. Nesmíš ani na sekundu uvěřit těm lžím, ani na sekundu nesmíš začít pochybovat o mojé lásce k tobě, rozumíš?" místo odpovědi přikývla. Malinko jsem se usmál a začal se k ní pomalu přibližovat. Došlo jí co chci udělat a urychlila to. Hladově se přitiskla na moje rty a začala je líbat. Polibky jsem jí stejně vášnivě oláplácel, dokud se neodtáhla. "Chyběl jsi mi" zašeptala a znovu se mi přisála na rty. Musel jsem se usmát. Byla tak sladká. Pomalinku jsem se s polibkama putoval po krku až do jejího vístřihu. Bylo pozdě v noci, takže měla na sobě bílou noční košilku. Nebyl proto žádný problém z ní tu košilku sundat a dál se věnovat laskání jejího těla. Asi se jí to líbilo, protože pod mými dotyky se chvěla a její hrudník se nepravidelně nadzvedával. "Neprodlužuj to" zašeptala a hlasitě zavzdychala, protože jsem se dotkl jejího nejcitlivějšího místa. Chápal jsem její touhu, proto jsem se co nejrychleji zbavil všeho oblečení a nalehl na ni. Její obličej se skřivil do bolestné grimasy, když jsem do ní napoprvé vnikl. Musel jsem chvilku počkat, nechci aby jí to bolelo. Když začala přirážet pánví proti mě, věděl jsem, že už je v pohodě. Začal jsem tedy taky přirážet a naše vzdechy naplňovaly celou místnost. "Sher-Sherlocku!" zakřičela, zaryla mi nehty do zad a já poznal, že dosáhla svého orgasmu. Netrvalo dlouho a já hlasitě vydechl a svalil se vedle ní. "Bylo to úžasný" usmála se Lili a položila si hlavu na moji hruď. Po nějaké době jsme oba usnuli.

Lauřin pohled:

Probudily mne sluneční paprsky, které pronikaly skrz červené zaclonu na okně. "Miláčku.." zachrapěla jsem a rukou se snažila nahmatat jeho tělo. Když mi došlo, že je postel prázdná, rychle jsem se vymrštila do sedu a rozhlédla se. Na nočním stolku jsem měla nachystanou snídani a vedle něj ležel papír. Probudil ve mně zvědavost. Natáhla jsem pro něj a rozevřela ho.

"Milá Lili,

mrzí mě, že jsem se nemohl rozloučit, ale mám ještě hodně práce. Však mě znáš. Jen jsem ti chtěl napsat, že včerejší noc byla pro mě moc nádherná a že mi budeš chybět.

Tvůj Sherlock Holmes"

Četla jsem si dopis pořád dokola, ale nemohla jsem pochopit poslední větu. Až večer mi došlo jak to myslel. Jako každý den jsem si zapla zprávy a hned první slova mě dostaly na kolena.

" Detektivní poradce, nejslavnější detektiv Sherlock Holmes byl nalezen mrtvý"