Je to tady. Můj den.
Hned jsem vyskočila z postele, oblékla se do tepláků a vytahaného trička, došla si vyčistit zuby a rychle jsem běžela po schodech dolů do naší restaurace. Dneska byla kvůli narozeninám zavřená.
Když jsem doběhla, zacinkal mi telefon. Odemkla jsem ho a přečetla si zprávu ve skupině, co mám založenou s holkama. Abi psala, že jsou zachvilku tady. Hned od rána budeme dělat výzdobu, jelikož oslava začíná až v sedm večer.
Holky dorazily asi kolem 11 a tak jsme začaly s výzdobou, která dopadla fakt nádherně. Černo-stříbrné prostírání, balónky, a velký dvoupatrový dort, který se zatím schovával v ledničce, aby se neroztekla poleva.
,,Jsme dobrý" zvolala Becca, odsunula si židli, sedla si a přehodila si nohu přes židli naproti.
,,Sundej tu nohu z tý židle, nebo ti ji urvu" odsekla Abi a vzala Becce nohu a hodila jí na zem.
Chvíli se tam takhle dohadovaly a já mezitím šla vybrat s Lily šaty, které si vezmu na oslavu. Skončily jsme s výzdobou docela brzy a ještě do začátku zbývaly nějaké tři hodinky, takže byl čas na sprchu a nějaký hezký účes. Šla jsem se vysprchovat a Lily se mezitím prohrabovala v mojí skříni a hledala něco, co bych si mohla vzít na sebe. Vysprchovala jsem se a zabalila si tělo i vlasy do ručníku.
Přišla jsem k zrcadlu a začala si zkoumat krk. Nikde nic. Nevadí, hlavně klid, objeví se.
Vzala jsem si krabici s makeupem, hřeben a fén a zašla za Lily, aby mě nalíčila a udělala něco s vlasama, protože je na to šikovná.
Když jsem přišla, na posteli jsem měla položené šaty, které našla ve skříni.
Byly to černé úplé šaty s dlouhým rukávem.
„Musím říct, že něco u tebe vybrat byla docela fuška" řekla Lily mezitím co mi brala fén a hřeben z víka krabice, kterou jsem držela v náručí.
„No jo, víš, že já šaty moc nenosím" položila jsem krabici, „děkuju" řekla jsem a sedla si na židli, kterou jsem měla před zrcadlem.
Lily ke mně přiběhla, sundala mi ručník z hlavy a začala se mi prohrabovat v mokrých vlasech.
„Hotovo" zvolala s nadšením Lily, když mě celkově zkulturnila. „Jsi nádherná, moc ti to sluší" usmála se.
Nestačila jsem koukat. Lily to fakt umí.
„Děkuju, Lily" špitla jsem a objala ji.
Bylo asi 10 minut před sedmou a už se tu začali scházet hosté. Dárky co mi přinesli pokládali na stůl. Bylo jich tam hromada.
Po chvilce za mnou přicupitala babička Rose, pohladila mě po tváři a hned potom mě začala obracet hlavu a hledat číslo.
„Hm, ještě ho tu nemáš" řekla zkoumavě a dále mi prohlížela krk.
„Nemám, ale do noci se určitě objeví" odpověděla jsem a koukala na babičku Rose tázavým pohledem.
Aby toho nebylo moc, přiběhla i babička Kate, dědečkové Thomas a Peter a všichni tři mi začali sledovat krk.
„Nic tam nemáš" řekli všichni tři najednou a dále se ujišťovali, že tam fakt nic není.
„Nemám" odpověděla jsem a snažila se krk zakrýt rukama.
„To je jedno, princezno, jen vyčkej, ono se to ukáže. My ti chceme všichni popřát všechno nejkrásnější, už jsi dospělá, tak nedělej blbosti, ať nám neskončíš za mřížema viďte" popřála babička Rose a druhá babička s dědečkama přikyvovali a začali mi jeden po druhém přát.
Všichni mi přišli přát a ptát se, jestli už znám číslo. Když mi všichni dopřáli, nadešel čas, aby se nakrájel dort a já všem poděkovala za příchod, přání a dárky.
Všichni usedli ke stolu, který se táhnul až na druhou stranu místnosti a čekali, až řeknu svůj proslov.
Stoupla jsem si a začala mluvit.
„No.. ahoj, dobrý den.. no, chtěla bych vám všem moc poděkovat za příchod, všechna přání a dárky, které jste mi nechali na stole. Všeho si moc vážím, opravdu děkuju" a když už jsem si chtěla sednout, začala na mě syčet Becca, která seděla pár míst ode mě a poukazovala na krk.
Je to tam. Číslo.. už se ukázalo.
„Co tam je Becco, co tam je?" začala jsem vykřikovat.
Rodiče se na mě otočili, odložili nůž a šli se hned podívat, co tam mám.
„Máš tam.. nekonečno?" řekla Becca tichým a tázavým hlasem.
„C-cože?" nevěřila jsem jí.
„Nekonečno" zopakovala mi.
„Ne.. to nemůže , vzďyť je to vzácný" zavolala jsem a v očích jsem měla ohromnou radost. Ne jen v očích.
„To je úžasný!! Mám nekonečno!" zvolala jsem a místností se ozývalo šuškání lidí, co seděli u stolu.
„Vic.. fakt je to tak užasný? Vždyť-" nedokončila máma.
„Blázníš? Budu žít věčně! To je tak skvělý!" opakovala jsem a hned jsem skočila k dortu a začala ho krájet a rozdávat.
Nemohla jsem si nepovšimnout ale jak se tvářili lidé okolo.
Závidí mi.
Když oslava skončila, pomáhala jsem mamce uklízet talíře, skleničky, příbory a sundavala výzdobu, aby další den mohla restaurace normálně fungovat.
Máma dávala příbory do myčky a najednou se zastavila.
„Víš, Vic.. fakt je to nekonečno tak úžasný?" podívala se na mě a čekala na mou odpověď.
„Mami.. proč se pořád ptáš. Mám to nejvzácnější na světě, jasně, že je to úžasný" odpověděla jsem a uklízela dál.
Máma na mě už nepromluvila.
Když jsme všechno uklidily, popřály jsme si dobrou noc a já šla spát.. tak šťastná, že můžu žít navždy.
