Autism》Markhyuck [ ✔ ]

『3』

    ,,Už jsem zpátky!" oznámil Taeil, který právě přišel domů z práce.

,,Ahoj." pozdravil jsem ho a zaklapl svůj počítač, který jsem si s sebou vzal, abych měl co dělat, když mě Haechan nebude potřebovat.

Taeil mi pozdrav oplatil.
,,Tak, jak to šlo?" sedl si vedle mě na pohovku s menším úsměvem.

,,Líp, než jsem čekal, abych řekl pravdu." pousmál jsem se a koukl na něj.

,,Mluvil s tebou?" zeptal se překvapeně, nemohl tomu uvěřit.

,,Ano." víc jsem se usmál.
,,Sice jsem ho musel uplatit bonbóny, ale mluvili jsme spolu." přiznal jsem, protože by na to stejně jednou přišel.

Nebudu lhát, jem na to na sebe pyšný. Moje první interakce s člověkem, který má autismus a já to zvládl úžasně (pro mě je to teda rozhodně úžasně zvládnuté).

Taeil se nad tím trochu zasmál.
,,Aspoň, že s tebou mluvil." pokýval hlavou.
,,Kde je teď?" zajímal se, kde se jeho mladší bráška nachází.

,,Hraje si u sebe v pokojíčku." odpověděl jsem mu.

,,Dobře." vydechl a z kapse vytáhl peněženku a zní následně peníze.
,,Tady, to je za dnešek." peníze mi s úsměvem podal.

Vzal jsem si je od něj.
,,Počkej..." zasekl jsem se, když jsem uviděl, kolik mi zaplatil.
,,To je moc, ne? Tolik si od tebe ani vzít nemůžu." podíval jsem se na něj.

Taeil jenom zakroutil hlavou.
,,Jen si to nechej." pořád se na mě usmíval, ale já si tím zas tolik jistý nebyl.

,,Taeile, já opravdu nemůžu." namítl jsem.
,,Byl jsem tu jen pár hodin a to je prostě moc." pořád jsem si stal za svým.

,,Prosím." chytil mě za volnou ruku, ve které jsem peníze nedržel.
,,Jsem strašně rád, že jsi práci přijal, i přesto, že víš že je Haechan autista. Chci se ti aspoň tímhle odvděčit." pověděl mi.

,,Tak tedy..." kousl jsem se do rtu a vydechl nosem.
,,Děkuji. Vážně moc děkuji, Taeile." podvolil jsem se a onu vysokou částku přijal.

,,Není vůbec zač." mou ruku pustil.
,,Uvidíme se tedy i zítra?" nadzvedl obočí.

,,Samozřejmě." usmál jsem se a sbalil si počítač i s penězi. S Taeilem jsme se poté rozloučil a hned na to šel k sobě domů.

Když jsem došel domů, vytáhl jsem mobil a všiml si, že mi někdo volal. Dané číslo jsem vytočil a čekal na odezvu.

,,Ahoj, Marku." ozvalo se z druhé strany hovoru.

,,Ahoj, Lucasi." pozdrav jsem mu oplatil.
,,Co potřebuješ?" šel jsem hned k věci (bylo mi jasné, že něco potřebuji a omáčku kolem toho nepotřebuji).