Monarchy || h.s. ♔

♔1♔

Žít v království, kterému za chvíli bude vládnout princ pro nějž by tisíce mladých dívek zabíjelo není vždy místo se šťastným koncem. Láska v tomto světě je něco jako diamant - vzácná a drahá. Rozdílnost vrstev bylo něco neslýchaného. Ti, co na tohle nebrali ohled byli potrestáni za to, že měli srdce na správném místě. Byli ukázkou, kam bychom neměli směřovat. Ale já si myslím, že přesně to je ten správný směr. Právě teď jsem stínem - jeden z mnoha - ale mně se to líbí. Být nezastihnutelná, neviděná a neohrožená. Avšak spoustu lidí jejich postavení irituje a neváží si, že nikoho nezajímá jejich život nebo rozhodnutí. Žene je touha být něčím víc a vystoupit na světlo. Jenže si nikdy neuvědomili, že tam stíny nepatří. Stín je ten nejvíce strategický post, pokud jste smíření s tím, co to obnáší. O stín se nikdo nezajímá. Je mu prostě souzeno jít za jeho pánem a plnit jakýkoli zadaný pohyb. Vyšší vrstvy se nezajímají zda se nějaký sluha zamiloval do kuchařky. Ale, hlavně dívky, z naší pozice zajímá s kým šlechtici a princové tráví svůj čas, přičemž tajně doufají, že skončí na tom místě vedle něj. Proto se uchylují k vystoupení ze stínu. Aby si jich všimli. Jenže nevšimnou a výše postavení za opovážlivost trestají. Naivní a zakoukané to jsou dívky. Co se stává se stínem pod světlem?

I přesto, že slunce teprve vychází, většina služebných je již v provozu, mě včetně.

Zábava začíná.

Po dobu snídaně královské rodiny, která začíná po osmé a končí formálně kolem desáté, musím uklidit královské lože. Neboť princovi společenská pravidla či úcta k rodičům a králi nic neříká, jeho pokoj musím uklidit jako první, poněvadž ze snídaně odchází dříve. Většinou se po deváté již potuluje po chodbách hradu.

Jeho postel je rozestlána a mnohé vyšívané polštáře jsou rozházeny i po pokoji. Přejdu k oknům a roztáhnu těžké tmavé závěsy, následně otevřu všechna okna pro čistší vzduch. Navrátím se k posteli a vyměním povlečení, vše následně uhladím, polštáře vyskládám k čelu obrovského lože. Projdu pokoj a pozvedám špinavé oblečení. I se špinavou cíchou to nashromáždím ke dveřím. Popadnu prachovku, pouštím se do poskakování po obrovském pokoji. Po ukončení a opětovného zkontrolování, zda jsem něco nevynechala, beru kusy látek do čistírny.

"Ahoj 'Liah! Jak krásný den dnes, že?" hned při vstupu mne zdraví Anya.

"Zdravím. Dnešní den má příslib konečného jara, necítíš tu vůni?" s úsměvem ji odpovím. Anya je o něco starší než-li já, ale i přesto ji mohu nazývat přítelkyní.
"Vlastně ti nesu prádlo. Právě jsem uklidila princovu ložnici." Do koše, vedle pultu za kterým sedává, házím obsah mé náruče. Anya chápavě přikývne.
"Dnes do královských nemusíš. Elyse po tom byla dost dychtivá," mrkne na mne a lehce se zasměje.
"Však ji ten elán přejde," zasměji se. Nová služebná, je jen otázkou času, kdy něco vyvede.

"Myslím ale, že doufala v pokoj prince."
"Asi jako každá tady," přitakám a když se podívám na hodiny, tak zjišťuji, že se sem brzy nahrnou služky s prádlem ze zbytku hradu. "Měj se Anyo. Uvidíme se," stroze se odporoučím a rychle se vracím do chodeb hradu, snažíc se nepotkat moc lidí. 

Když se začne blížit jedenáctá hodina, vydám se do kuchyně. Další služebnictvo pozdravím kývnutím hlavy.
"Dobrý den, Haven? Altone?" dám svou přítomnost na vědomí.
"Oh, no dost, že se ukážeš 'Liah! Nutí mě všechno chutnat!" Alton vyčítá vzápětí.
"Jsi kost a kůže! Takhle snad vypadá chlap?" oboří se něj Haven s divokou destikulací, div že suroviny zůstávají v nádobě.

"Ale Aeronovi to nevyčítáš!" zamračí se.

"Víš ten, alespoň má na starost koně," mrknu na něj a uzmu měsíček z jablka, které Haven právě rozkrájela.
"Jen si ber děvče. Kolik jsi toho dnes stihla?" otázala se mile Ven a pokračovala v krájení.

"Královské lože jsem dneska vynechala, vydupala si to prý Elyse. Takže jsem uklidila jen u prince. Po návštěvě Anyi jsem ještě prošla hrad a pomohla těm pár novým, když nevěděly. Toť můj den," ušklíbnu se a vezmu si dalších pár kousků. Od snídaně dlouho, do oběda daleko.
"Furt nechápu proč jim pomáháš... Vždyť na tebe se všichni vykašlali, ani je nemáš ráda," zamračí se na mne Alton.

To bude možná ono. Nejsem jako všichni.

...

A/N: No... Dokopala jsem se k prvnímu dílu. Co víc k tomu říct? Doufám, že se Vám tenhle díl líbil. Podívejte se i na další  moje příběhy na mém profilu. ^^
700 slov

Pokud se Vám to líbilo a chcete další díl tak hoďte VOTE ♥

Pokud se k tomu chce nějak vyjádřit /ať už kriticky nebo ne/ tak mi hoďte COMMENT :3
A pokud mě chcete dál podporovat, tak to můžete sdílnout SHARE ._.

S pozdravem iv