Růže Bolesti [Tododeku]

Hanahaki

Je ráno. Sluneční paprsky mě pálí do očí. Za chvíli bych měl vyrazit do školy.
Jenže od včera mě bolí v krku a na hrudi. Pomalu to sílí na intenzitě a mne to trhá hruď.

Pomalu jsem vstal a došel do koupelny. No nevypadám zrovna zdravě.
Mám vyditelné kruhy pod očima a oči mrtvé a prázdné.

Najednou mě začíná škrábat v krku.
Jako by mi něco uvízlo v krku. Rozkašlal jsem se. Zakryl jsem si ústa. Nevidím konce té bolesti, když v tom mi na dlaně z úst spadnou lístky.

Jsou malé, rudé a hebké.
Jejich barva mi připomíná karmínovou krev. Vypadají jako malé okvětní lístky z růže. Jen pohled na ně mne trhá ze vnitř.

Lístky jsem dal do koše a opláchl si obličej. Mělo to skončit jinak.
Mám se stát nástupcem All Mighta.
Hrdiny číslo jedna.
Ne se tady topit v žalostné lásce.

Šel jsem se převléct do uniformy. Neustále na něj myslím. Mělo mě napadnout že to tak skončí.

Pokaždé když ho vidím tak mám pocit jako by mi v břiše lítalo hejno motýlů.
Ten pocit mě bude dnes i další dny zabíjet.

Má vůbec cenu se mu to pokusit říct. Nevěřím že by ke mně mohl taky něco cítit. Jeho chování ke mě je čistě jen z přátelství.

Do školy jsem dorazil jako jeden z prvních. Jestli odhaduju dobře tak za pár minut se sem nahrne většina studentů kteří cestují školním autobusem.

On je jeden z nich. Todoroki.
Pravá strana vlasů bílá a levá červená.
Okolo oka na levé straně má jizvu.
Bolest proniká do mých plic když ho vidím.

Je to jako by ty kvítky kořenili a snažili se mě roztrhnout ze vnitř. Cestou ke své lavici mě pozdravil a usmál se na mě.
Nedám na sobě nic znát.
Kdyby to někdo zjistil, tak by chtěl abych jednal.

Jednal to pro ně znamená buď mu vyznat city a doufat nebo jít na operaci.
Zbavit se té nemoci a nekončící bolesti.

Jenže to není tak jednoduché. Jak bys mohl člověku kterého miluješ říct, že kvůli lásce k němu zažíváš neskutečnou bolest.
A je tu ta možnost že vám řekne
že vám ty city neopětuje což je horší než smrt.

Pak ta operace. Jak můžete po někom chtít aby se zbavil citu k někomu pro něj nejdůležitějším. Sice po operaci už to nebude bolet v hrudi ale bude to
jako by vám část vás vyrvali ze srdce.

Zrovna teď. Proč ne až po hodině.
Hrdlo mám stažené a kvítky se mi snaží dostat z hrdla. Přihlásím jsem se a zeptal se jestli mohu jít na toaletu.
Řekl jsem to přidušeně a matikářka na mě koukla podezřívavě.

Naštěstí nic neřekla a pustila mě.
Ke dveřím jsem došel ještě bez potíží ale jakmile jsem byl na chodbě málem jsem se sesypal.

Pomalu jsem se vydal k toaletám a přidržoval jsem se stěn. Cítil jsem se zničený. Bolest mě pomalu ničí zevnitř a já nedokážu nic udělat.

Už několik minut se koukám do zrcadla.
Jsem bledý jako stěna. Bolí mě dýchat.
Je to jako by mi jsem v hrdle měl trny.
Každý dech bolí a nutí mě víc kašlat rudé kvítky.

Opláchl jsem si obličej a šel jsem  zpátky do třídy. Na tabuli mezitím co jsem byl pryč přibylo pár příkladů a já si je začal opisovat do sešitu.

Už je to pár dní co jsem začal kašlat rudé lístky. Bolest se jen prohloubila a já budu muset dnes mít trénink.
Bohužel na to nejsem moc fyzicky v pořádku.