Kouzlo v mé duši.

1.- Má magie

   Sedím v lavici ve škole....NUDA. A hned na začátek se představím.  Jsem Adri a mixka. Vysvětlím vám to. Na naší planetě Malara žijí lidé s magií. Někdo má třeba magii ohně, někdo zase větru a někdo další magii rostlin. Snad víte jak to myslím. Nikdo na této planetě nemá víc magií než jednu až na mě. A proč tu vlastně skoro nikdo nemá víc magií? Jednoduchá otázka, ale složitá odpověď. Na naší planetě se nikdy nestalo to, že by se do sebe lidé s odlišnými magiemi do sebe zamilovali...Proč? Protože si lidé s odlišnými magiemi prostě nerozumí, nikdo tady neví proč tomu tak vlastně je. No a proč mám já víc magií? Protože moje matka měla magii uzdravování a můj táta zase magii ohně. A já jelikož jsem jejich dcera jsem tyto magie zdědila, tedy aspoň mi to říká babička. Ostatní děti ze školy se mnou nemluví, myslí si že jsem nebezpečná, když mám více magií než jednu. A asi si řeknete že jsem divná nebo něco takového, ale nikdy jsem zatím svou magii nepoužila. Zakazuje mi to totiž babička i když mi zatím neřekla proč. A taky mi vykládá to, že moji rodiče umřeli při autonehodě, což si já nemyslím. Pořád se babičky ptám jací byli vlastně moji rodiče, většinou mi o nich moc neřekla, jen to že byli moc nadaní na určité věci. Jediné, co mi po nich zůstalo je, už teď můj kůň, Noel. Noela vnímám jako mého kamaráda, ne jako zvíře na kterém jezdím po přírodě Malary. Každý den za ním chodím a povídám mu o všem, hlavně o mých pocitech. A když nad tím tak přemýšlím, tak mě Noel už musí znát víc než já sama sebe.       

Slyším zvonek, který hlásí konec školy. Domů mi to trvá přibližně třicet minut a to podle mě chodím celkem rychle. Přijdu domů a pozdravím babičku. Když si odložím tašku v mém pokoji, převlíknu se do jezdeckého oblečení. Cítím lívance. Sejdu dolů po schodech do kuchyně za tou nádhernou lahodnou vůní. Sednu si ke stolu a sním lívance, byli opravu výborné. Po obědě jsem šla za Noelem. Noelova ohrada je jen pět minut od domova. Už slyším Noelovo řehtání na pozdrav, příjdu k němu a nabídnu mu mrkev, jako vždy ji s radostí příjme. Mezitím, co si Noel vychutnává svou mrkev, jdu k úschovně a vezmu si z ní bezudidlovou uzdečku a pár koňských pamlsků. Otevřu vrátka do ohrady a odložím si na zem pamlsky, Noel už hnedka klusá ke mně. Pohladím ho a dám mu sladkou pusu mezi uši. Pomalu mu nandám uzdečku a nasednu si na něj. Cítím jeho tlukot srdce, krev v žilách, tep. Jezdím na Noelovi bez sedla, protože jsem ho takto jezdila už když byl malej špunt a teď ho na sedlo nechci už učit. Někdy ho jezdím i bez ohlávky, ale na to je dnes v Malaře rušno. Pomalu uděláme s Noelem v klusu dvě kolečka v ohradě a potom vyklušeme z ohrady ven, projíždět se po kráse přírody v Malaře....